Po vypuknutí II. světové války dochází kromě pozemních operací také k bojům na světových mořích. Do Atlantského oceánu vyplouvá kapesní bitevní loď Admiral Graf Spee pod velením kapitána Langsdorffa (Finch). Jeho úkol spočívá v napadání britských obchodních plavidel. Vzhledem k úspěchům, kterých při tom dosahuje, po něm námořnictvo Spojeného království usilovně pátrá. Mezi válečnými plavidly vyslanými k nalezené a eliminaci nepřítele je také uskupení tří křižníků, v jehož čele stojí komodor Harwood (Quyale).

Trojice lodí nakonec narazí na svého protivníka nedaleko pobřeží Uruguaje, v ústí řeky Rio de la Plata. Ačkoliv má britské uskupení početní převahu, vstupuje do střetnutí jako slabší strana. Německá loď disponuje mnohem silnější výzbrojí, která se rovná palebné síle všech tří křižníků dohromady. Navíc může díky ní střílet na větší vzdálenost než spojenecká plavidla. Navzdory tomuto handicapu nastupuje Harwood do akce a rozpoutává tak první námořní bitvu válečných lodí ve II. světové válce. Scénář střetnutí zpočátku ilustruje rozložení sil. Britové zkoušejí využít početní převahy a útočit z několika stran, Admiral Graf Spee spoléhá na vyšší účinnost své výzbroje. Podaří se mu opakovaně zasáhnout jednu z britských lodí a vážně jí poškodit. Poté přenese palbu na další plavidlo, sám ale utrpí určité škody a nakonec musí hledat útočiště v neutrálním uruguayském přístavu. Kapitán Langsdorff zde dostává dvacet čtyři hodin na nutné opravy, po jejichž uplynutí musí znovu vyplout na moře. Během této doby sice lze zprovoznit základní systémy, nikoliv však uvést loď do plně bojového stavu. K Němcům se navíc dostává informace o tom, že se blíží těžší britské válečné lodě, schopné s Admiralem Graf Spee skoncovat. Ve skutečnosti však jde o podvrh, plavidla jsou od přístavu příliš daleko. Lest nicméně zaúčinkuje a Langsdorff považuje situaci za kritickou. Nakonec nechá evakuovat celou posádku a potopí svou válečnou loď.

V rámci válečných filmů lze Bitvu na River Plate označit za skutečnou „hardcore“ záležitost. Tvůrcům nešlo pouze o zobrazení skutečné události, ale snažili se také o maximální věrnost. Některé události sice prošly nutnou úpravou a byly přepracovány pro větší srozumitelnost, velká pozornost byla nicméně věnována ztvárnění vlastní námořní bitvy, přičemž se bral zřetel i na takové detaily jako zazvonění na zvon před každou vypálenou salvou. V rámci tohoto postupu při výrobě filmu pak příliš nepřekvapí, že lodě vystupující v ději jsou ztvárněný reálnými válečnými plavidly. I v tomto ohledu ale šli filmaři ještě o jeden pověstný krok dál. Reálné bitvy se totiž na britské straně účastnil také lehký křižník HMS Achilles. Loď přispěla svým dílem k výsledku střetnutí, úspěšně přečkala válku a nakonec dostala koncem padesátých let možnost zahrát si samu sebe. Ostatní aktéři bitvy skončily na mořském dně, což vedlo k nutnosti najít za ně patřičnou náhradu. Celkově dává zvolený postup velmi dobrou představu o tom, jak celá bitva vlastně proběhla. Poněkud překvapivě ale chybí epilog z německé strany. Skutečnost, že se kapitán Langsdorff několik dní po potopení své lodi zastřelil, je pouze lehce naznačena. Každopádně však platí, že pokud se jakkoliv zajímáte o námořní bitvy, patří tento starší, leč zdařile natočený snímek k těm, které by neměly ujít vaší pozornosti. Nese v sobě i jistou nevýhodu, spjatou právě se snahou po co největší míře realismu. Vyvrcholení snímku, v podobě dvacet minut trvající bitvy, může být pro diváka dost matoucí a nepřehledné. Oddělit od sebe jednotlivé lodě vyžaduje jistou dávku pozornosti, bez níž se během bitvy obejdete jen těžko. Pokud se ale tomuto faktu přizpůsobíte, dostanete jedno z nejvěrnějších zpracování druhoválečné námořní bitvy ve filmové historii.

Zatímco na britské straně se bitvy účastí skutečné lodě Spojeného království, jejich německého protivníka si v tomto případě zahrál americký těžký křižník USS Salem, který si dodnes můžete prohlédnout v Quincy ve státě Massachusetts.