CZ Premiéra: 12. 9. 2013

CSFD IMDb WWW US Recenze CZ Recenze

Clary (Lily Collins) se domnívá, že je obyčejná náctiletá holka, dokud ji nezačnou pronásledovat podivné symboly a strašidelné postavy v kápích. Pak zjistí, že ve skutečnosti je potomkem jednoho z nejlepších lovců démonů (a napůl anděl), a je uvedena do skryté sekty, kde se začne učit zacházet se zbraněmi a s magickými runami. A mezitím se rozhoduje, jestli se má zamilovat do obrýleného nejlepšího kamaráda (Robert Sheehan – Nathan ze seriálu Misfits) nebo do svalnatého potetovaného démonobijce s plavými vlasy (Jamie Campbell Bower – mladík ze Sweeneyho Todda).

Zkrátka další teen fantasy natočená podle prvního dílu knižní předlohy, která se řadí bok po boku Twilight, Nádherných bytostí, Percyho Jacksona a jim podobných. Přesto se zároveň snaží tento specifický žánr mírně parodovat. Takže když se hlavní hrdinka zraní, seběhnou se všichni okolo ní a ona řekne směrem ke svému idolu: „Není tohle ta chvíle, kdy by sis měl sundat triko a obvázat mi s ním ránu?“ O patnáct minut později jsme ale svědky zcela neironické scény, kdy jsou oba uprostřed kýčovitě romantického botanického skleníku a flirtují, zatímco okolo nich je záplava fantaskních květin, které všechny najednou rozkvétají a světélkují přesně s odbitím půlnoci… Trochu schizofrenické, ale občas ty parodické záblesky i zafungují.

Míst, která měla být vtipná, je ale ve filmu minimum a mnohem častěji jsem se smál u scén, kde to pravděpodobně tvůrci nezamýšleli. Další kategorií jsou pasáže, kde jsem už absolutně nepoznal, zda má jít o parodii, nebo jestli je to myšleno vážně. Např. odhalení dávného tajemství, že Johann Sebastian Bach byl také lovec démonů a přišel na to, že jisté kombinace tónů jsou pro démony smrtelné, takže je zakomponoval do svých skladeb. Načež následuje detailní záběr na podobiznu Bacha, kde je vidět, že má po těle schované kérky…

V průběhu celého filmu jsem narážel na dva zásadní nedostatky: 1) je to poměrně hloupé, 2) děj není moc zajímavý. Příběh je zcela tradiční předvídatelná dobrodružná story o tom, že hlavní hrdinka objevuje své nově nabyté schopnosti, seznamuje se s fantazijním světem, o jehož existenci dosud nevěděla, a plní své osudové poslání (hledá nějaký dávný artefakt a zachraňuje unesenou maminku). To je občas retardováno nějakou podzápletkou, jako když jejího kamaráda unesou upíři a všichni se ho musejí vydat zachraňovat, přičemž celá tato odbočka nemá absolutně žádnou spojitost s čímkoli dalším.

Ale když už jsou v tom sídle upírů, tak to alespoň hezky vypadá. Z vizuálního hlediska film stojí za to (a je to asi jeho jediné opravdové pozitivum), včetně digitálních triků, kterých je spousta. Za režii je odpovědný Harald Zwart, který natočil i Růžového pantera 2 a remake Karate Kida, a výsledek není tak špatný, jak jsem se obával. To samé se dá říct o hercích, kteří předvádějí celkem adekvátní výkony (tedy nic ohromujícího, ale ani nic, co by mě uráželo) včetně Lily Collins, které to v upnutém koženém oblečku sice sluší, ale s tím svým obočím už by opravdu měla něco udělat.

Chvílemi jsem se dost nudil, chvílemi celkem bavil a chvílemi kroutil hlavou. Celkově bych hodnotil jako standardní průměr, ale co mě dorazilo – má to přes dvě hodiny, což je útrpně moc.