CZ premiéra: 25. 6. 2009
Žila byla ve Francii jedna osiřelá dívenka, která neměla kromě sestry jinou rodinu. Ona dívenka, které osud mnoho štěstí nenadělil, se životem protloukala, jak se dá. Přes den šila, po večerech se sestrou zpívala. Na rozdíl od jiných žen oné doby nedoufala v setkání s pohádkovým princem, který by ji vysvobodil z její žalostné situace. Dívka měla velmi specifický módní vkus a nesnášela secesní přezdobenost, díky níž žena vypadala jako přeplácaný dort. Sama se oblékala jednoduše a pohodlně, často do mužských šatů. Toto výjimečné, neobvyklé děvče se jmenovalo Gabrielle chanel, ale její přátelé a později celý svět jí neřekli jinak než Coco.
Životopisný film režisérky Anne Fontaine mapuje Gabriellino mládí a zrod pozdější módní ikony. Navenek je v něm všechno, co od takovéhoto filmu, tj. biografie výjimečné osobnosti, očekáváme. Cílevědomá hlavní hrdinka, žena tvrdá i křehká, která si svůj úspěch poctivě vydobyla, vztahové komplikace, nešťastná, nenaplněná láska. Po vizuální stránce je snímek v podstatě dokonalý, kostýmy jsou propracované a z Gabrielliných modelů se člověku sbíhají sliny. Ale forma, jakkoliv dokonalá, přeci jen není všechno, i když je obzvlášť u dobových filmů velmi důležitá.
Pokud jde o obsah, pak je nutno konstatovat, že jsme se dočkali dalšího průměrného snímku, který neurazí, ale ani nenadchne. Vyprávění je chronologické, sledujeme Gabrielle od dětství, přes šantánová vystoupení, po seznámení s požitkářem Balsanem, u nějž najde útočiště, po osudové zamilování se do Angličana Arthura. Sledujeme jak Gabrielle váhá, neví, kam v tomto světě se svojí náturou, touhou pracovat a něco dokázat, patří.
Z celého filmu čiší řemeslná zručnost, s jakou byl vytvořen. Je vidět, že se na něm podílel tým profesionálů, kteří evidentně znají svou práci, což se projevuje hlavně formálně. Technicky není snímku co vytknout, ale co mu naopak chybí, je invence nebo osobitost. Příběh je odvyprávěn naprosto neoriginálním způsobem, v režii nenajdeme chuť nějak tento film odlišit od tuctu jiných jemu podobných, vtisknout mu něco neopakovatelně svého.
Toto je solidně vyrobený produkt, který je však zaměnitelný. Což taky znamená, že je místy dost nudný. Zvlášť začátek snímku se zbytečně vleče a přitom se točí pořád okolo toho samého: Coco hledá něco lepšího, Coco chce Balsana, Coco nechce Balsana, Coco miluje Arthura, Coco není schopna se hnout z místa asi hodinu a půl. A pak najednou skočíme o několik let dopředu a z Coco je najednou módní pojem. Takže to nejzajímavější, totiž to, jak se drobná tmavovláska prosazovala, v její biografii neuvidíme. Tento náhlý skok jakoby film přeťal na dvě části. Divák je ochuzen o vývoj Gabrielle, o onu přeměnu z vystrašené nejisté dívky v sebevědomou úspěšnou ženu. Škoda.
A herci, kteří by tomuto jinak mdlému filmu mohli dodat jiskru života, jsou slušní, ale ne dost na to, aby film nějak výrazně povznesli. Audrey Tautou je typově dokonalá a krotí zde svou proslulou roztomilost, její výkon však není žádným hereckým koncertem, který by vyrazil dech. A Benoit Poelvoodre, který třeba účinkoval v takové hovadině jako třetí Asterix, zde spíše příjemně dokazuje, že je hercem. Což je rozhodně plus pro něj. V tomto filmu zkrátka není žádná osobnost kalibru Cate Blanchett, která utáhla celou druhou Královnu Alžbětu.
Jenže ani to, že film slušně vypadá a že má slušné herce ještě neznamená, že se musí vidět. Coco chanel je snímek čistě průměrný, ani ryba, ani rak. Neurazí ani nenadchne a brzo se tak nějak vykouří z hlavy.
50%
Režie: Anne Fontaine
Scénář: Anne a Camille Fontaine, volně podle románu Edmonde Charles – Roux
Hrají: Audrey Tautou (Coco chanel), Alessandro Nivola (Arthur Chapel), Marie Gillain( Adrienne chanel), Benoit Poelvoodre (Étien Balsan)
Francie, 105 minut
Napsat komentář