Režisér Guy Ritchie (Podfu[c]k) představuje londýnskou mafii i její problémy.
Kdo, nebo co je to RocknRolla? Pro odpověď si zajedeme do Londýna. Tomuto městu totiž vládne mafiánský magnát Lenny Cole (Tom Wilkinson), který zde získal nemalé jmění podplácením právníků a pozemkových agentů, od kterých zkupuje ty stavební parcely, na které mají zálusk lidé, jenž si na ně půjčili nemalé množství financí právě od něj. Pak mu totiž musí půjčené peníze vrátit i s úroky. Něco takového se stane zlodějíčkovi s přezdívkou Raz-Dva (Gerard Butler) a jeho partě. Ti se rozhodnou peníze získat ukradením sedmi milionů euro, které má zaplatit ruský miliardář Uri (Karel Roden) Lennymu Coleovi za povolení na stavbu stadionu. K tomu jim dopomůže Uriho účetní Stella (Thandie Newton). Už teď je to docela zamotané. Navrch si k tomu ještě přidejte zápletku s Uriho obrazem pro štěstí (který někdo ukradne Lennymu poté, co mu ho Uri velkoryse půjčí) a zapeklité hledání Lennyho nevlastního syna Johhnyho Quida (Tobby Kebbel), ze kterého se stal rockový zpěvák a svému otci je nyní trnem v oku.
Teď vám řeknu, v čem vězí hlavní problém. Scénář předepisuje filmu příliš mnoho vedlejších postav. Už během prvních pěti minut jich vám představí tolik, že z toho budete nemálo zmatení, a další nové se vynoří každých deset minut. Nejde ani tolik o to, že se vám budou všechny ty postavičky, které nemají v ději žádnou důležitou úlohu, v tom guláši plést, ale že nenechají více prostoru důležitějším postavám. Informátor Tank prostě přijde se jménem zloděje obrazu, aniž bychom tušili, jak k tomu vlastně došel. Urimu někdo ukradne sedm milionů (dvakrát) a on to vůbec neřeší. Proč? Místo toho budete muset řešit problémy s Johnnyho dětstvím a se sexuální orientací jednoho ze zlodějíčků, což jsou naprosto zbytečné dějové odbočky.
Tyto zápory vám vynahradí herci, kteří hrají velmi dobře (i když Karlu Rodenovi jeho pokusy o ruský přízvuk těžko uvěříte). To už se ale nedá říci o jeho roli mazaného miliardáře, kterou zvládl na výbornou. Tom Wilkinson a především Tobby Kebbel ve svých rolích působí dostatečně démonicky a tajemně, aby mohli být důstojnými protihráči. Také Gerard Butler nebo Mark Strong, coby pravá ruka Lennyho, si se svými postavami zkušeně pohráli. K tomu si přičtěte černý humor a o zábavu máte postaráno. („Neboj se ho, nemůže se bránit, vždyť nemá hlavu…“)
Dalším bodem je překombinovaný závěr, který nechá spoustu hrdinů nedotaženě stát uprostřed cesty a ty ostatní nelogicky převrátí naruby. Méně vedlejších postav a propracovanější psychologie postav hlavních by ději zaručeně prospěla. Celkově má tento film ještě dost co dohánět, aby se stal skutečnou RocknRollou.
Napsat komentář