2002
Po hostině přichází půst, po zábavném večeru kocovina. Oproti minulému roku válečných filmů výrazně ubylo a ty, které vznikly, nedosáhly nijak oslnivé kvality. Známý machr přes akční filmy John Woo okusil válečnou tématiku a režíroval Kód Navajo. Jeho cit pro akci se tu naplno projevil, nicméně pořekadlo o ševci a jeho kopytě se naplno projevilo. Nicolas Cage pobíhající v bažině se samopalem u boku a kosící japonské vojáky po tuctech působil dojmem, že vylezl ze čtyřicet let starých filmů, kdy zásobníky ve zbrani nedocházely a nepřítel sloužil pouze jako pohyblivý terč.
Po delší době se tvůrci odhodlali k nějakému tomu většímu snímku z vietnamské války. Vzniklé Údolí stínů s Melem Gibsonem sice obsahovalo dobře natočené bojové scény, ale zcela je utopilo v záplavě amerických vlajek, modliteb a vlasteneckých frází bez špetky smyslu. Zkrátka žádná konkurence pro staré osvědčené kousky jako Četa nebo Full Metal Jacket.
Do boje se pustili také v Rusku, kde v minulých deseti letech obecně došlo k výraznému nárůstu filmů s válečnou tématikou – někdo se zřejmě rozpomněl na sovětské období, kdy byl válečný snad každý druhý snímek. Tvůrci ze země, kde včera znamená zítra sáhli po osvědčené látce a pustili na světlo světa minimálně třetí zpracování filmu Hvězda. Výsledek uspokojivý, nicméně několik do očí bijících logických chyb a málo zkušeností se zakomponováním počítačových efektů zbytečně srazilo kvalitu na úroveň jen o něco lepšího průměru.
2003
Kocovina pokračuje. Tvůrcům se válečná témata zřejmě přestala líbit, a tak po nich sahali jen zcela výjimečně. Z toho mála, co se u nás dalo sehnat, můžeme zmínit Přežili jsme Ardeny, v němž musela skupina amerických vojáků bez zásob absolvovat náročnou cestu k vlastním jednotkám. Pokud si z tohoto snímku pamatujete něco víc, máte hodně dobrou paměť, neboť jde o jeden z mnoha válečných filmů, které beze stopy zmizely v dějinách.
Konflikt v současné Africe přiblížily Slzy slunce, kde jednotka mariňáků pod velením Bruce Willise zachraňovala nebohé domorodce před krvežíznivými vládními vojáky. Film se docela povedl a už samotná skutečnost, že tu hraje Bruce Willis, představuje dost dobrý důvod, proč se na něj podívat.
2004
V tomto roce do žánru výrazně promluvili tvůrci z Jižní Koreje. Někdo z nich zřejmě vidět americký hit Zachraňte vojína Ryana a došel k názoru, že podobný epos zvládne natočit taky. Výsledek nese jméno Pouta války a představuje dokonalý prototyp moderního válečného velkofilmu. Spousta emocí, zručně natočené pasáže z bitev či efektní až kýčovité scény, nic z toho nechybí. Až na přehnaně rozvleklý závěr se jedná o věc hodnou divákovy pozornosti, k čemuž musíme připočíst i skutečnost, že o korejské válce se toho zase tolik nenatočilo, a ještě mnohem menší počet takových filmů se k nám, v jakékoliv podobě, dostal.
Další zajímavější věci se týkají, jak jinak, II. světové války. Poslední dny nacistického Německa výborně vystihl Pád třetí říše. Adolfa Hitlera zde skvělým způsobem ztvárnil Bruno Ganz, nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film se však proměnit nepodařilo.
Nespalo se ani v Rusku, kde vznikl seriál Trestný prapor, pojednávající o bojových oddílech složených z kriminálníků, politických vězňů a podobných „nepřátel sovětského lidu,“ nasazovaných do těch nejtěžších a doslova sebevražedných úkolů. Seriál sice poněkud ztrácí body kvůli zjevně nízkému rozpočtu (ten se projevuje především při bojových scénách, které jsou dost slabé a minimalistické), na druhé straně nabízí celou řadu zajímavých lidských osudů a tradičně výborné ruské herce.
Napsat komentář