Torpédoborec amerického námořnictva USS Haynes provádí hlídkovou plavbu v jižním Atlantiku. Velením plavidla byl pověřen kapitán Murrell (Mitchum), do té doby působící pouze na civilních lodích. Američané se pomocí sonaru dostanou do kontaktu s německou ponorkou. Její kapitán von Stolberg (Jürgens) bojoval již za první světové války a současným konfliktem se již cítí unaven. Nic to však nemění na faktu, že jde o velmi zkušeného důstojníka, který nyní směřuje na sraz se svou zásobovací lodí.

Nechá vypálit dvojici torpéd, kterým se však USS Haynes obratným manévrem vyhne a přejde do útoku hlubinnými náložemi. Ty nezpůsobí prakticky žádné škody, nicméně von Stolberg nemá na dalším boji zájem a snaží se uniknout. Murrell, který se ukazuje jako velmi schopný velitel lodi, ho však pronásleduje. Celou věc ohlásí na základnu, odkud dostává příslib posil v podobě dalších torpédoborců, které směřují do oblasti. Boj obou plavidel zatím pokračuje. Američané podnikají opakované útoky, mající efekt spíše na psychiku německých námořníků. Torpédoborci také začínají docházet nálože, německému kapitánovi se na druhé straně nedaří přes veškerou snahu se od protivníka odpoutat a pokračovat v plavbě. Z toho důvodu se rozhodne pro vlastní akci. Vystřelí několik torpéd do různých směrů, jedno z nich přesně zasáhne svůj cíl. Murrell vydá většině svých lidí rozkaz k opuštění těžce poškozené lodi. Jakmile se ponorka vynoří, aby svou oběť dorazila, torpédoborec na ní začne střílet z děla a následně na ní najede. Von Stolberg nařídí zničení své lodi náložemi a sám se snaží zachránit raněného důstojníka. V tomto mu pomůže i Murrell, doposud se nacházející na palubě svého plavidla. Společnými silami, za přispění amerických i německých námořníků, se dostanou do záchranného člunu, kde je následně nalezne připluvší americký torpédoborec.

 Ze základního, jednoduchého příběhu o dvou znepřátelených lodích, se Dicku Powellovi podařilo vytěžit maximum. Drobná válečná událost se tu mění v zajímavou hru na kočku a myš, kde se však mohou obě úlohy během několika vteřin otočit. To se jasně ukazuje v závěru, kdy torpédoborec, mající doposud převahu, najednou stojí těžce poškození na hladině a posádka zahajuje evakuaci. Velký podíl na kvalitě snímku mají také oba herci v rolích kapitánů. Film vznikl jako adaptace románu Denyse Raynera, v níž se Američan a Němec po celou dobu nenáviděli. Tento prvek tvůrci odstranili a nahradili vzájemným respektem, který vede až ke spolupráci při záchraně raněného důstojníka.

Jak charismatický Murrell, tak von Stolberg, mající pro nacisty pouze přezíravý úsměv, nabízejí rovnocenné a divákovi sympatické charaktery. Zmínku si rozhodně zaslouží i povedené speciální efekty. Z dnešního pohledu občas trochu naivní, nicméně si stále držící své kouzlo. O jejich kvalitě ledacos napovídá skutečnost, že za ně snímek dostal Oscara. Další potěšitelnou věcí, je až překvapivě funkční humor. Ten najdeme ve velkém množství válečných filmů z padesátých let, přičemž se vesměs míjí účinkem. Tady naopak těch několik umě použitých hlášek funguje naprosto výborně a přináší do děje vhodné a vítané odlehčení. Přitom ale nikterak nenarušuje zdařilou celkovou atmosféru, kterou si snímek dokáže udržet od začátku až do konce. Pochvalu si zaslouží i dynamika děje, který si musí vystačit s málem. K dispozici má vlastně palubu torpédoborce a okolí periskopu v ponorce. Přesto film ubíhá velmi svižně. Pokud si vezmeme válečné filmy o námořních bitvách jako samostatnou kategorii, patří Nepřítel pod hladinou mezi její elitní členy. Své místo si pak pevně udrží v rámci žánru jako celku a rozhodně náleží k tomu nejlepšímu, co v oblasti válečných filmů v padesátých letech v USA vzniklo. A nutno dodat, že konkurence byla velmi silná.