Počátkem června roku 1944 vrcholí přípravy na vylodění Spojenců v Evropě. Skutečnost, že se schyluje k invazi, je známá i Němcům. Ti však neznají ani místo, ani datum, kdy by mělo k této události dojít. Po několika odkladech je jako termín vybrán 6. červen. Akce probíhá za špatného počasí, což má i jeden pozitivní důsledek. Obránci francouzského pobřeží neočekávají, že by se útok za těchto podmínek uskutečnil. Účinná dezinformace navíc velkou část německých důstojníků přesvědčila, že invaze neproběhne v Normandii, ale více na sever.

První fází akce se stává noční seskok amerických a britských výsadkářů ve vnitrozemí. Náplní jejich mise je obsazení strategických bodů na přístupech k pobřeží, čehož se také, navzdory mnoha obtížím, skutečně podaří dosáhnout. Věci napomáhá přetrvávající přesvědčení Němců, že jde pouze o diverzní útoky, mající odvrátit pozornost od skutečného prostoru invaze. Prozíravější důstojníci požadují přísun záložních obrněných jednotek, k čemuž však potřebují osobní Hitlerův souhlas. Vůdce Třetí říše však spí a nikdo z jeho okolí se ho neodvažuje probudit. Za úsvitu přichází další fáze operace. K vybraným plážím připlouvá mohutné spojenecké loďstvo. S podporou válečných plavidel a letecké nadvlády dochází k vylodění pěchoty. Těžké boje se odehrávají především na pláži s krycím jménem Omaha, kde americké jednotky uvíznou v německé palbě a nemohou postoupit. Situace se lépe vyvíjí na jiných úsecích, kde se postupně podaří zdolat odpor obránců a postoupit dále do vnitrozemí. Pláž Omaha však nadále představuje velký problém. Dokud je na ní Němci drží, nemohou Spojenci vytvořit na normanském pobřeží souvislé předmostí. Nakonec, po několika hodinách, se však útočné vlně podaří zdolat opevnění pláže a postoupit dál. Tím je zaručen celkový úspěch celé invaze. Pěchota nyní míří do nitra Francie a postupně se spojuje s členy výsadkových jednotek, kterým se podařilo ubránit vybrané cíle.

V rámci žánru byla šedesátá a sedmdesátá léta dobrou štědře financovaných válečných velkofilmů, v nich hrály největší herecké hvězdy oněch časů. Nejdelší den představuje jakýsi vrchol (byť značně předčasný) tohoto typu snímků. Už plakát samotný láká na desítky známých herců, natáčení se účastnil velký počet komparsistů a bojové technicky a tvůrčí tým čítal hned několik režisérů (kromě výše uvedených natáčely určité pasáže i další lidé). Výsledek nemá podobu souvislého filmu, ale mnoha drobných příběhů, z nichž si divák může udělat obraz jedné z nejdůležitějších bitev v dějinách. Díky tomu se sice podařilo nasadit na plátno všechny herce, bohužel jen málokterý má skutečně velkou roli, mnozí se jen na chvíli mihnou. Celkově ale vznikl pozoruhodný válečný snímek, kterému patří čestné místo v rámci celého žánru. Nabízí velkolepou, epickou a heroickou podívanou, plnou výborných scén, na které divák jen tak nezapomene. Přitom představuje vyváženou směs různých pojetí.

Najdou se tu tragické a drsné pasáže, jako seskok amerických výsadkářů do hořícího města. Vedle nich tu figurují také odlehčující prvky, jako skotští vojáci bojující za doprovodu dudáka. Výsledkem je strhující zážitek, který diváka udrží v pozornosti po celou dobu. Ačkoliv má tedy film skoro tři hodiny, nenudí v žádné své fázi a po celou dobu vykazuje stabilní tempo. Dojem podtrhují i dobře zvolené drobné detaily, jako Francouz radující se z příjezdu Spojenců, ačkoliv mu jejich děla právě ničí střechu nad hlavou. Pokud si k tomu připočteme solidní technické zpracování (zadní projekce je sice občas dost nápadná, ale to platí pro všechny válečné filmy z téhož období), dostaneme snímek, který by neměl ujít pozornosti nikoho, kdo se o tento žánr zajímá.

Není bez zajímavosti, že ve filmu se původně měl objevit někdejší americký president Eisenhower. Pochopitelně měl ztvárnit sám sebe jako velitele spojeneckých vojsk, z tohoto záměru však nakonec sešlo.