Jsou všude, nedá se jim utéct a nelze je ignorovat. Ale když je najdeme, stejně tak nějak pociťujeme takové to zvrhlé uspokojení. Řeč je o filmových klišé, bez nichž by ty nejlepší popcornovky prostě nefungovaly. Jaké je Vaše oblíbené?

Obnažená vstříc nebezpečí
Jan Hauer

Pokud se krásná dívka nachází v domě (bytě) sama, je téměř jisté, že dojde k nějaké nečekané události. U dveří zazvoní někdo neohlášený, v domě se ozvou podivné zvuky. K těmto událostem dochází ve třech základních momentech. A) Dívka se chystala do sprchy. B) Dívka zrovna byla ve sprše. C) Dívka právě vyšla ze sprchy. Ať tak či tak, dotyčná slečna nikdy nemarní čas zbytečnostmi jako oblékání a vyráží čelit případnému nebezpečí v ručníku/spodním prádle. Tento prvek se často objevuje v béčkových hororech a nutno dodat, že minimálně pro mužského diváka neexistuje jediný důvod, proč by měl vymizet. I když samozřejmě záleží také na fyzických dispozicích té které hrdinky…

„A než tě zabiju…“
Filip Šula

Soupeř je bezbranný jako student před maturitní komisí, zbraň ve vaší ruce se chvěje k poslednímu, zásadnímu výstřelu…ale zabít jej prostě nestačí. Máte toho ještě tolik, o čem si s ním musíte popovídat. O tom, jak hodláte zničit svět. O tom, co provedete jeho ženě, až ho konečně zabijete. Nebo mu musíte vysvětlit, jak zrovna vy můžete stát v pozadí těchto hrůzných událostí, když máte být mrtvý. Tak jako tak toho prostě máte na srdci hodně, jenže vaše oběť, místo, aby trpělivě naslouchala vašemu geniálnímu plánu, se místo toho snaží dosáhnout na svou zbraň. Případně se snaží odvést pozornost od svého parťáka, který se plíží za vámi. Někdy je prostě lepší střílet hned.

Dráty v bombách
Stanislav Antoň

Červenej nebo zelenej, to je oč tu běží – tahle skoro shakespearovská otázka potrápila snad už každého alespoň trochu akčního hrdinu. Řeč je samozřejmě o drátech. Který odpálí bombu a který zachrání životy? Osobně jsem tohle dilema nikdy nepochopil, kolikrát by stačilo utrhnout všechny… Ale už i scénáristé si tohohle klišé všimli a přinesli pár novinek jako bomby bez drátů, bomby, kde mají všechny dráty stejnou barvu apod. Nic ovšem nezlomí ten nervydrásající okamžik, kdy hlavní hrdina s nůžkami na nehty sleduje odpočítávání a přebírá se v klubku různobarevných drátů.

Trapné vyzrazení skrýše v komediích
Martin Kos

Každý si to už mnohokrát zažil. Potřebujete nutně zjistit důležitou informaci, sledujete svého milého (popř. svou milou) nebo se jen musíte schovat, aby vás nikdo neobjevil na místě, kde nemáte co dělat. Bohužel je ale vaše skrýš více či méně ponižujícím způsobem odhalena a vy byste se nejradši na místě propadli. Že neznáte? Jak byste taky mohli, tyhle situace jsou totiž výsadou filmařů a jejich produktů. Situace, které využívají vztah sledovaný-sledující a které dokážou v detektivních filmech či thrillerech vytvořit atmosféru plnou napětí, jsou však znásilňovány v (pod)průměrných komediích (zejména jsou-li cíleny na teenagery), při nichž se divák necítí ani za mák napjatě, ale jen trapně. Díky tomu se poté jen modlí, aby jeho muka byla co nejdříve ukončena.

Motivační proslovy
Marie Barešová

Americká kinematografie prezentuje prostřednictvím svých filmu také silnou dávku ideologie. Jedním z nejexplicitnějších způsobů, jakým toho dosahuje, jsou různá veřejná prohlášení. Ať už se jedná o veřejná prostranství, rozhlasová či televizní vysílaní, nebo malou skupinu osob rozhodujících o osudu lidstva v zasedačce NASA (Apollo 13) či Pentagonu (Skála). Přiznání k lásce k vlasti může také postava přednést přímo k divákovi, jako John Rambo v závěru druhé části série, když se dojatě vyzná ve svém nejdelším filmovém monologu. Nejvýraznější jsou pohnuté, patetické projevy prezidentů, vojenských velitelů či jiných veřejných činitelů. V momentě, kdy je země ohrožena vnitřním nebo vnějším nepřítelem (Den nezávislosti) nebo se blíží ničivá přírodní katastrofa (Drtivý dopad), je nám sděleno vše podstatné.Stojí za to bojovat a zemřít za vlast, každý obyčejný člověk se může stát hrdinou, nikdy se nesmíme vzdávat, navzájem se milujeme a v naší jednotě je ta největší síla.

Uměle vytvořené konflikty v romantických komediích
Jan Varga

Romantické komedie – dva se zamilují a co teď. Aby film mohl pokračovat dál a měl nějaký dramatický oblouk, musí dojít k hádce/nedorozumění/nepochopení, aby se pak pár mohl opětovně dávat dohromady a milovat se ještě víc. Většinou to probíhá tak, že on jí neúmyslně zalže/zamlčí nějakou informaci/neřekne úplnou pravdu, což si ona vyloží jako křivdu a řekne, že všichni chlapi jsou stejní a že už ho nechce nikdy vidět. On pak musí udělat nějaké neuvěřitelně romantické gesto, aby získal zpět její náklonnost a mohlo dojít k happy endu. A netýká se to jen romantických komedií, toto klišé totiž prosakuje skrz žánry.

Neomezená munice
Jaromír Franta

Tzv. nekonečné zásobníky jsou bezesporu nedílnou součástí mnoha akčních (béčkových) filmů. Hrdina se prakticky nikdy nestará o to, kolik nábojů už vystřílel, resp. kolik mu jich v zásobníků zbývá: ten je originálně aranžován tak, že je v něm nábojů tolik, kolik to vyžaduje samotná akční scéna. Ostatně, co si ale budeme povídat: ve westernu by podobná (ne)logika s winchesterovkami zřejmě neprošla, ovšem u novodobých „akčňáků“ nemohou zkrátka mít podobné detaily ve scénáři místo. Nekonečnost zásobníků tak není výrazem pouhé scenáristovy zapomnětlivosti, ale stává se nutností je uchopit jako prvek s narativní funkcí stvrzující onu přímočarost (a de facto i tupost) výše zmíněného typu filmů.