BBC se každoročně chlubí trailerem na “původní britská dramata” a divák si připadá jako v cukrárně. Na “”The Shadow Line” se čekalo až na přelom letošního jara a léta, ale stálo to za to.

 Šéf drogového gangu je propuštěn z vězení. Nastoupí do auta, odjede s ním a vzápětí je zavražděn. Ale kdo ho zabil a proč? Jak je možné, že dostal královskou milost? Pátrání ovšem nerozjíždí jen policie, ale také jeho bývalí spolupracovníci, kteří chystají obnovení obchodu. Příběh, který vypráví, je daleko komplikovanější.

Sledování je také komplikovanější. The Shadow Line je totiž neuvěřitelně pomalá a odtažitá. Jako by se režisér (a scénárista v jedné osobě) pokoušel neustále vytvářet u diváků dojem odcizení. Statická kamera tomu hodně přispívá. Osobně se domnívám, že by sérii prospěla lepší dramaturgie, zkrácení epizod na 41 minut, jako mají seriály obvykle (The Shadow Line má po vzoru britských minisérií 55 minut), nebo menší počet epizod.

 7-dílná minisérie se nepárala ani s přístupností a počtem obětí. Na okně auta vidíme rozplácnuté kousky mozku, zabíjí se ženy i děti. Hlavní hrdina od počátku bojuje nejen s gangstery, ale zároveň s vlastními zkorumpovanými nadřízenými, u nichž má pocit, že jim nemůže důvěřovat. Paranoia, kterou divák sdílí s postavami, je celkem sympatická a dávkování odpovědí je přesné. Ale stačí to?

Závěrečné vysvětlení, byť přitažené za vlasy, se mi zamlouvalo. Snad právě proto, jak bylo přitažené za vlasy, ale přesto logicky vysvětlovalo všechno, co jsme viděli.