Jednoho pochmurného londýnského rána zemřou dva lidé. Mladík se zvykem krást tašky a pak si volat jejich majitelům o „výkupné“ a dívka, která spadne pod vlak a zemře. Zdánlivě je nespojuje nic, jejich životy se ani nemohly v žádném bodě střetnout. A přece se tak stalo.
Právě na toto spojení přijde šťouravý novinář Cal McCaffrey (John Simm, jinak známý jako fenomenální Master ze seriálu „Doctor Who 2005“) a roztočí tak sérii odhalení, které možná ukončí velice slibnou kariéru poslance Stephena Collinse (David Morrissey, veterán britských televizních obrazovek, k vidění ve vánočním speciálu „Doctor Who – The Next Doctor“). Ten totiž dívku zaměstnával a měl s ní poměr. Dokonce kvůli ní chtěl opustit svou manželku.
Jen těžko se dá podobné minisérii něco vytknout. Autor si dokázal přesně rozvrhnout děj tak, aby ani v jednom okamžiku nepolevil a neustále diváky nutil k neutuchající pozornosti. Jakmile totiž na chvíli vypnete, už se nechytíte. (Sám jsem na chvíli přestal dávat pozor a trvalo mi do konce epizody, než jsem přišel na to, kde se vzala nová postava.)
Navíc děj není tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát. Staví sice na starém schématu „špinavá politika a vše kolem ní“, ovšem dělá to s grácií a uvěřitelností umocněnou tím, že se soustředí především na vztah mezi novinářem a politikem, kteří se dlouhá léta znají a jsou přátelé. Takže veškerá konspirace ustupuje do pozadí a dává přednost veskrze civilnímu a lidskému tématu.
Režie se chopil tenkrát nepříliš známý David Yates. Dnes už známý je, natočil totiž poslední dva díly Harryho Pottera a heptalogii také zakončí. Už první scéna, nápaditá a energií nabitá honička vraha s obětí docela přesně ukazuje, proč dostal takovou příležitost. Yates v ní (a nakonec v žádné scéně) nepoužívá triky kamery, nenutí herce k vypětí. Dokonce je ani neohrožuje na životech, což by do podobného příběhu krásně schématicky zapadalo. Místo toho je nechává hrát. Klidně, bez velkých gest. V tom je kouzlo herců, které nashromáždil (a že jich není málo, viz níže). Dokáží hrát naprosto lidsky přesně.
I proto „State of Play“ nezapadne nikdy do šedi průměru, i když k tomu má nakročeno. Vyhýbá se všem žánrovým klišé, ničím si cestu od prvního do posledního záběru neusnadňuje. Je tvrdě logický a živý.
BBC znovu přesvědčila, že v inteligentní žánrové tvorbě nemá konkurenta. Americké televize mohou do svých seriálů sypat desítky milionů, ale něco opravdu výjimečného z nich vyleze jen občas. Kouzlo výjimečnosti minisérie „State of Play“ je v tom, že se ničím výjimečná být nesnažila.
I tak by myšlenka nemohla fungovat bez solidní herecké podpory. O Johnu Simmovi a Davidu Morrisseyovi jsme se již zmiňovali. Dále hrají: Polly Walker (znáte ji z filmů „Hledání Země-Nezemě“, „Stopařův průvodce po Galaxii“ a „Tahle země není pro starý“), Bill Nighy (tohle bude delší… „G-Force“, „The Boat that Rocked“ – kde je mimochodem naprosto božský, „Underworld 3“, „Valkyrie“, „Piráti z Karibiku 3“ a „Hot Fuzz“), James McAvoy („Wanted“ a „Poslední skotský král“) a Philip Glenister (seriály „Sharpe“, „Hornblower“ a především „Life on Mars“).
A to ještě nejsou všichni, jen ti, kteří mi stáli za vyjmenování, protože jsem je znal.
Zažít těch necelých šest hodin u „State of Play“ byla radost. Není to seriál, u kterého by se dalo vypnout, ale je po čertech chytrý a dobře natočený. Dá se žádat víc?
P.S. Americká celovečerní verze je z roku 2009 a v hlavních rolích se objevili Russel Crowe a Ben Affleck.
Autor: Standa Antoň
Režie: David Yates
Hrají: David Morrissey, John Simm, Kelly Macdonald, Polly Walker, Bill Nighy, James McAvoy, Philip Glenister, Nick Brimble, Marc Warren, Susie Porter, Shauna Macdonald, Rebecca Ryan, Christopher Simpson
Velká Británie, 2003, 6×57 min
Napsat komentář