Temnota (Darkness) – Tma nás šidí

Posted by

–

18. 9. 2009

Když si představím, že bych byť jen jedinou vteřinu filmu zažila na vlastní kůži, jímá mě hrůza. Zobrazení mojí matky, která mě přesvědčuje libým hláskem: „Zhasni to světlo a bude dobře,“ je lehce děsivé. A to i vzhledem k tomu, že ve vedlejší místnosti stojí moje zlé astrální já a úspěšně ji k naprosté tmě přinutí. A pak si temnota pochutná na její hlouposti. Rozhodně neměla zhasínat! No nebudu předbíhat…

Manželé s dětmi Reginou a Paulem se nastěhují do starého domu kdesi na samotě. Dům už zvenku vypadá dost děsivě a co teprve uvnitř.

Malý Paul kreslí podivné obrázky dětí, které mají hlavu jakoby oddělenou od těla, ale stíny jeho talentu brání tím, že mu kradou pastelky. Tatík měl kdysi dávno nemoc, jenž doprovázely záchvaty agrese a nyní se mu záhadně vrátila. Mamka většinu času tráví v práci a na řešení docela podstatných problémů má jako správný rodič vždy dost času. Vše tedy stojí na starší dceři Regině, která musí přijít na kloub celé záhadě, spojené s minulostí domu.

A vždy, když nastane tma, zlo si vybírá svou daň. Jen pozor, blíží se zatmění slunce.

Už takhle dost temný příběh je protkán prostřihy z dávné historie domu, ve kterých se objevují vyděšené děti, násilí a krev. A čí ta krev asi tak bude, když se vyskytuje ve stejné větě jako slovo děti?

Většinou má takhle slibně začínající horor trapný konec, který divákovi úplně zhatí dosavadní požitek z hrůzy. Ovšem tenhle film je zřejmě světlá výjimka, protože závěr je famózně děsivý, krvavý a zároveň překvapivý.

Herci se ve filmu snaží působit důvěryhodně a docela se jim to daří. Regina umí pěkně vykulit oči, když na to přijde, Paul je už od pohledu dítě hrůzy, ten nemusí ani hrát a taťka s mamkou jsou podivíni jedna báseň.

Byť se film tematicky podobá snímkům Šestý smysl a nebo třeba Sirotčinec, ponechává si své kouzlo a originalitu. Je velmi působivý, nemám co vytknout. Snad jen to, že teď budu po nocích svítit, abych si neukrupla do kalhotek strachy.