Inside (À l’intérieur)

Francouzi se opravdu nezdají. Spíše si je dokážeme pamatovat díky jejich skvělým komediím či naopak zajímavým a napínavým kriminálkám. No jasně, sem tam nějaká avantgarda a pokoukání pro oko intelektuála. Těžko se nám ale při vyslovení pojmu „francouzský film“ vybaví žánr horor či psychologický thriller. Dokážete si třeba představit Louise de Funése jako nájemného vraha či Jeana Paula Belmonda jako autistického spisovatele, co vidí mrtvé? I Luc Besson, evropský Spielberg, tolik neriskuje a jde většinou do žánru Francii blízkému – akci a humoru.

Inside je prvotinou dua Alexandre Bustillo a Julien Maury, tudíž se může zdát, že autoři nepřijdou zrovna s něčím průlomovým – navíc v žánru jako je horor a thriller. Rozmazlený divák čeká průměrné béčko s trochou krve, nějakou tou atmosférou a slušným koncem, co uspokojí jeho duši. Nic převratného neuvidí, říká si. Omyl!

Film pojednává o těhotné Sarah (Alysson Paradis), která po autonehodě přišla o manžela a nyní se zotavuje po šoku i po ztrátě milovaného blízkého. Nemá daleko k porodu. I přes pocit, že se brzy stane matkou malého roztomilého děcka, se stálé utápí v žalu. Poslední noc před ulehnutím do nemocnice se rozhodne strávit ještě doma, což se ukáže jako osudová chyba. Před jejím domem se objeví žena (Béatrice Dalle) předstírající nehodu a chce si od Sarah zavolat. Ta ale zjistí, že tajemná žena o ní ví mnohem víc než je zdrávo. Odmítne ji pustit dovnitř, avšak žena ví, že dům má mnoho jiných míst, jak se do něj dostat. Tolik bych řekl k ději, protože pokud bych vyprávěl dál, prozradil bych vám víc než byste chtěli a víc než byste snesli.

Prvních dvacet minut se rozjíždí teskná atmosféra zlomené budoucí matky, která pomalu graduje do napětí, které by se dalo krájet. Po jistém časovém úseku nastane zlom a film se začne měnit v bezohlednou personifikaci brutálního násilí, které jste (a to se s vámi i vsadím) ještě neviděli. Ultrabrutálnost a záměrná nechutnost společně s gradovaným spádem děje některých scén ovšem dělá ozdobu žánru psychologický thriller, chcete-li horor. Kam se hrabe takové Mlčení jehňátek. Uvěřitelný masakr, který nastane je opravdu jen pro silné povahy. Vy, co jste si mysleli, že vás červené potravinářské barvivo už nemá čím překvapit přehodnotíte své tvrzení. Existují filmy, na které se nejspíš díváte s partnerem, speciálně právě horory. Tento bych určitě nedoporučil ke shlédnutí ve dvou a už vůbec by ho neměly vidět těhotné ženy. Garantuji vám, že nebudete moci usnout a možná se vám i udělá špatně.

Inside je nechutným a úchylně zvráceným filmem, ke kterému se asi jen tak znovu nevrátíte a neohodnotíte ho zrovna nejlépe. Ano, bylo to peklo, ale přesto musím dát filmu vysoké hodnocení a to pro několik důvodů – za odvahu autorů pustit se do tak bestiálního scénáře, za porušení několika hororových pravidel, za pekelně stresující rudou atmosféru, za namíchaný koktejl bezbřehého násilí a za samotný konec, co tomu nasazuje korunku za nejvypsychovanější film několika posledních let. Fuj!

90%

Chovanec č.1