Zdravím vás milí úchyláci, exoti, psychopati, nekrofilové, zoofilové a zkrátka vás všechny, kdo o Halloweenu běháte nazí po hřbitově a souložíte s mrtvou slepicí. Co by to bylo za Halloween bez Michaela Myerse, člověka, který už 31 let zahřívá naše chladná srdce a snaží se vnést trochu chaosu do odporné všednosti.
Nemluví, nekřičí, nepošklebuje se, nechechtá se ani nevyhrožuje – jenom jde pořád dál. Nemá smysl ho prosit ani před ním utíkat. Vždy dostane přesně to co chce – váš život.
Zrod legendy
Celá sága začíná v malém městečku Haddonfieldu. Je zrovna Halloween. Vydlabané dýně se šklebí na měsíc, ulicí se prohánějí děti v stupidních maskách a rodiče nemohou být šťastnější, že žijí v tak klidném městě, kde jediné nebezpečí představuje zatoulaný pes. Také vám to připadá k zblití? Ještě že malý Michael se chopil kuchyňského nože a mrknul se, co ukrývá jeho starší sestra ve střevech. Co k tomu říct jiného, než že si to zasloužila. Jenže policie takové pochopení neměla a Michael putoval do vypolštářované cely, kde zůstal zavřený celých patnáct let, než se mu podařilo utéct.
Jestli byl před tím duševně nevyrovnaný, tak po patnácti letech v ústavu se z něj stal naprostý psychopatický magor. Sehnal si dnes už legendární masku a vyrazil zalít ulice krví.
V prvním díle zemře 5 lidí a jeden pes – na dnešní dobu dost podprůměrné číslo. Jenže Johnu Carpenterovi nešlo jen o brutalitu, ale především o natočení skvělého filmu za málo peněz. V čem totiž pokulhávají ostatní tvůrci vyvražďovaček je naprostá tupost jejich snímků. Nestačí vzít magora s mačetou a nechat ho kuchat lidi na potkání, musíte zároveň vytvořit i dobrý film se silným příběhem, mrazivou hudbou, smysluplnými dialogy a alespoň slušnými herci. To vše se Johnu Carpentorovi podařilo na výbornou a tak se není čemu divit, že si snímek získat přízvisko nejlepší film svého žánru. Také byl v roce 2006 vybrán k uchování v United States National Film Registry by the Library of Congress jako kulturně, historicky a esteticky významný film.
Je s podivem, že Michaelova maska, která z něj dělá temného, bezvýrazného zabijáka bez známky emocí je dílem náhody. Carpenterovi totiž nevyšli peníze z rozpočtu a tak koupil tu nejlevnější co měli. Shodou náhod to byl kapitán Kirk ze Star treku, kterého přestříkali na bílo, utrhali mu vlasy a zvětšili díry pro oči.
Trefa i napodruhé
Chudák Michael. Snažil se vnést trochu vzrušení do jinak nudného svátku všech svatých a opět skončil na psychiatrii. Ještě, že tam mají tak chatrné zabezpečení, a tak jako o Velikonocích roznáší zajíček vajíčka, tak Michael o Halloweenu rozdává plné náruče probodaných střev, ledvin, jater a samozřejmě tradičních halloweenských srdcí. Ve druhém díle se vydá nadělovat do nemocnice, aby při té příležitosti navštívil Lauru, kterou nestihl zabít v jedničce.
Bývá zvykem, že druhý díl je jen slabým odvarem velkého bratra, o Halloweenu to ale neplatí. Režisér Rick Rosenthal neselhal a natočil snímek hodný chvály a obdivu.
Nejhorším pokračováním ze série je trojka, ve které není Michael. Producenti si mysleli, že stačí název slavné série a zbytek není důležitý – to se ale spletli. Bez Michaela to prostě nejde a proto nemá cenu se tímto dílem dál zabývat.
Stvoření z temnot
Pokud byste náhodou někde Michaela potkali, tak doporučuji dobře si ho prohlédnout, protože už ho nikdy neuvidíte, vlastně už nikdy nic neuvidíte. Bránit se nemá cenu. Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že Michael je nesmrtelný. Snažili se ho prostřílet, upálit, umlátit, přejet, ale on se vždy objevil znovu. V prvních dvou dílech to byl ještě člověk, ale po upálení ve dvojce se z něj stalo něco jiného. Je to spíše démon poháněný zlem než dýchající bytost. Dokáže bez problémů proběhnou slabší zdí a přesto, že k zabíjení rád používá všelijaké ostré předměty, nevidí jako problém jednou rukou zvednout chlapa za krk a zlomit mu ho. Jeho démoničnost je nejlépe patrná v šestém díle z roku 1995, kde se ho hlavní oběť (hlavní hrdina je jen Michael, zbytek jsou oběti) snaží umlátit železnou trubkou. Jenže místo krve mu z očního průzoru vytryskne zelený sliz.
Další díly jsou už jen pokračování pro fajnšmekry. Michael se vynoří, zlikviduje pár studentů a je zabit nebo někam zmizí, aby mohl v dalším díle zase z vesela kuchat jiné oběti. Jistě, občas se najde pěkná scéna, například ve čtyřce, když Michael své oběti zarazí palec do obličeje a ukroutí jí hlavu. Jenže tvůrci se rozhodli, že k Michaelovi budou patřit i takové krávoviny jako je okultismus, telepatie a jiné nedůležité nesmysly, které se do vyvražďovačky zkrátka nehodí.
To si naštěstí uvědomil režisér Steve Miner a místo, aby natočil sedmý díl v zaběhnutém průměru, rozhodl se navázat na dvojku a díly mezi ignorovat. Výsledný Halloween: H20 (1998) nemohl dopadnou lépe. Navíc se můžete těšit na přerod v žánru, když oběť Jamie Lee Curtis popadne sekeru a vydává se ulovit svého pronásledovatele. Je to vůbec poprvé, kdy se oběť postaví hlavnímu magorovi s hlavou vztyčenou a Michaela to stojí hlavu. Tento díl měl zakončit celou sérii a všichni bychom byli spokojeni, bohužel vzniklo ještě Zmrtvýchvstání, které dělá Michaelovi spíše ostudu. Momentálně probudil Michaela k životu režisér Rob Zombie, který ho oblékl do moderního hávu a přidal mu svůj osobitý styl. O tom se ale budeme bavit někdy jindy, až přijdou na řady remaky.
Stará série je ukončena. Po 24 letech se musíme rozloučit se svým oblíbeným psychopatickým vrahem a nechat ho konečně odpočívat v pokoji. Za ta léta stihl zabít spousty lidí a potěšit tak naše zvrácené choutky. No Michaele, odpočívej v pokoji.
Napsat komentář