Záměna (The Switch) – Průměr po v šech stránkách

Úspěšná a inteligentní Kassie (Aniston) jednoho dne usoudí, že přišel čas pořídit si nějakého potomka. Jelikož ale nemá zájem o trvalého partnera, rozhodně se přijmout sperma od dárce. Celá záležitost se nelíbí jejímu nejlepšímu kamarádovi, neurotiku Wallymu (Bateman), který jí od podobného úmyslu zrazuje. Verbální domluva ovšem nikam nevede, a tak se Wally rozhodně událost ovlivnit jiným způsobem. S pomocí doktora jménem alkohol zamění vzorek spermatu za svůj, což z pochopitelných důvodů nikomu nesdělí. Kassie následně na sedm let k rodičům a s Wallym se setká až po sedmi letech. V té době už jako spokojená matka malého chlapce, který je Wallymu podobný víc, než si je kdo ochoten připustit…, další vývoj a hledání cesty ke společnému šťastnému životu si zřejmě dokážete představit sami.

„Záměna“ rozšiřuje nekonečné řady romantických komedií, které měsíc co měsíc s neuvěřitelnou vytrvalostí zaplavují kina a můžu rovnou konstatovat, že svému žánru nedělá ostudu. Na druhou stranu ho ale ani o milimetr neposouvá, zůstává v pevně zaběhnutých kolejích a nenabídne nic, co by divák už jednou neviděl. Zkrátka kráčí po předem vyšlapané cestě, na jejímž konci čeká nějaký ten dolar na pokrytí výdajů spojených s natáčením a následný propad do zapomnění, neboť na jeho místo během několika týdnu zaujme jiný, velmi podobný snímek.

Nehodlám film nijak odsuzovat a uznávám jeho bezesporu světlé stránky. Situace stojící na podobě charakterů mezi hlavním hrdinou a jeho synem se docela povedly a přesně plní svůj účel pobavit diváka v době mezi úvodními a závěrečnými titulky. Sledovat dva neurotiky, jen stěží vhodné pro praktický život, zkrátka za zábavu považuji. Dobře se tu předvedl i Jeff Goldblum, coby Wallyho lehce cynický nadřízený – jeho postava představuje ve výsledném průměru, jaký film divákovi nabízí, milé zpestření. Škoda jen, že se jeho role omezuje na pár menších výstupů. Ostatní postavy se omezují na svou předem určenou roli, takže od prvního objevení na plátně přesně víte, s kým máte tu čest. Naštěstí herci v těchto úlohách nepůsobí nijak trapně a jejich výstupy se dají bez problémů ustát – to nebývá u romantických komedií zrovna zvykem.

Popisovat a hodnotit „Záměnu“ je dle mého názoru dost nevděčný úkol. Pokud jí sledujete, zřejmě vás nenapadne žádný závažný důvod, proč jí vyloženě odsuzovat. Sleduje se hezky, příjemně ubíhá a i těch vtipných momentů (byť proměnlivé kvality) si užijeme poměrně dost. Za ne úplně zdařilý považuji snad je násilně šťastný konec (u romantické komedie nepovažuji za spoiler sdělit, že to všechno dobře skončí), který působí až moc nevěrohodným, zákonitostmi žánru definovaným dojmem. Kdyby děj skončil zhruba o čtyři minuty dřív (poznáte sami), nejspíš bych se na snímek díval z úplně jiného pohledu a uvažoval i o trochu jiném hodnocení.

Tvůrcům to ale za zlé mít nemůžu. Natočili to, co chce divák očekává a chce skutečně vidět. Jak vyplývá z výše uvedených informací a poznatků, jako romantická komedie film skutečně funguje a pokud si na tento žánr potrpíte, neodejdete z kina zklamáni. Jenže pořád se mi tu nedaří najít důvod, proč jít zrovna na tenhle a ne na jiný snímek podobného ražení. „Záměna“ určitě není špatná, ale, řečeno upřímně, pokud o její zhlédnutí přijdete, svět se vám nezboří. Během nejbližších týdnů dostanete minimálně jednu až dvě příležitosti napravit to nějakým jejím žánrovým kolegou.

Nuže, doporučit vám tenhle film můžu a celkem klidně to i udělám. Za podmínky, kdy se nudíte, chcete někam vytáhnout svojí drahou polovičku a či prostě nemáte na práci nic lepšího, než se poflakovat po kině, pak můžete na „Záměnu“ zajít. Dostane se vám milého zážitku, několikrát se upřímně zasmějete a půjdete domů s pocitem, že jste nevyhodili poctivě vydělané peníze oknem. Ale už po příchodu domů si zřejmě nevzpomenete, jak se jednotlivé postavy jmenovaly a z paměti vám zmizí všechny hlášky a scény, u nichž jste se zasmáli. Nejde o nic víc, než o dalšího zástupce z dlouhé řady rom-kom (kdo se má pořád vypisovat se spojením „romantická komedie“…), který nijak neurazí, ale ani nedojme.

Na závěr příklad paradoxu v životě autora recenze:

a) autor není obdivovatelem Jennifer „Rachel“ Aniston

b) autor nechápe, proč tedy viděl všechny její filmy za poslední roky

c) autor už vůbec nechápe, proč všechny viděl v kině…