Vrásky z lásky – Hvězdy a Strach – recenze

CZ Premiéra: 12.4.2012

Režiséra Jiřího Stracha pravděpodobně znáte jako vskutku kvalitního televizního režiséra, jehož pohádka Anděl Páně to dotáhla až do kin (ale působila opravdu spíš televizně) a stejný dojem budete mít i z jeho nejnovějšího počinu s názvem Vrásky z lásky. Zde se po televizním snímku Brainstorm opět sešli v rolích otce a syna Radoslav Brzobohatý a Ivan Trojan, druhý jmenovaný je ale odsunut na vedlejší roli a příběh podle scénáře Marka Epsteina se zabývá hlavně postavou Brzobohatého a jeho cestou za dávnou známou.

Postavy Oty (Brzobohatý) a jeho syna (Trojan) a jsou těm z Brainstormu dost podobné. Ota je nerudný brblavý dědek, který nadává na všechny a na všechno. Jednoho dne se ale rozhodne vydat hledat jednu známou z dob dávno minulých, se kterou se viděl naposledy před čtyřiceti lety. Dotyčná se jmenuje Jana (Jiřina Bohdalová), je bývalá herečka a živoří v domově důchodců v Jeseníku. Na rozdíl od ostatních tamních důchodců je ale extrémně aktivní a po sanatoriu šíří pomalu anarchii. Pak dostane nabídku účastnit se hereckého konkurzu na filmovou roli v Praze, ale vrchní sestra (Taťjana Medvecká) jí zarazí vycházky a dál do ní cpe prášky a sedativa. Když Janu Ota konečně najde, tak s ním uteče a v jeho doprovodu se vydá na cestu do pražských filmových studií (asi v polovině filmu). Pak oba jedou do cílové destinace všemi dostupnými prostředky a na konci je nějaká ta katarze.

Jak je první polovina zábavná (scéna s Bohdalovou fingující vlastní smrt je opravdu komická), tak o to víc to drhne v polovině druhé. Vtipů ubylo a příběh je roztroušenější. Především v něm ale chybí to podstatné, proč by se měli vlastně oba hlavní protagonisté v průběhu filmu postupně sbližovat a případně v závěru zůstat spolu, a to tajemství jejich předešlého vztahu. Jana není Otovou bývalou spolužačkou ani dávnou láskou (z filmu to rozhodně nevyplývá) a jedná se vyloženě o nějakou náhodnou známost starou čtyřicet let, kdy Ota vyměnil Janě prasklou pneumatiku a ona mu za to věnovala svou fotku s podpisem. V ději není nic víc vysvětleno, dokonce ani v náznacích, protože Jana si na muže, kterého viděla jeden den před čtyřmi desetiletími, samozřejmě nepamatuje a z Oty lezou informace jak z chlupaté deky a navíc ještě dost mlží. Proč se Ota rozhodl vydat se za ní až v takto pozdním věku, to je záhada. Ve výsledku to vypadá, že Jana Otu akorát využívá k útěku, zatímco ten ji využívá k něčemu ještě sobečtějšímu (jde mu o byt). To mi přijde nesprávné a navíc se tím nabízí otázka, jak si vůbec mohl jen na vteřinu myslet, že by mu na to dotyčná kývla, zvlášť když ani pořádně neví, o koho jde. Ze scénáře ani nevyplývá, jestli spolu třeba v minulosti něco měli. Pak by to alespoň trošku vysvětlovalo závěr, který je poněkud vytržený z kontextu, ale na druhou stranu je asi tím nejlepším, co se za daných podmínek vzhledem k předcházejícímu ději dalo vymyslet.

Ve filmu se objevuje celá řada slavných herců, většinou se ale jedná pouze o vedlejší role (Trojan, Lenka Vlasáková, Jiřina Jirásková, Aňa Geislerová…) nebo o camea (Viktor Preiss, Oldřich Navrátil, Josef Somr…). Celý snímek ale stojí výhradně na výkonech Bohdalové a Brzobohatého (kteří bývali v reálném životě manželé). Ti jsou skvělí, i když jejich postavy nejsou zrovna dvakrát sympatičtí lidé, se kterými byste si dali kafe. V případě Bohdalové se jedná o něco diametrálně odlišného, než co hrála naposledy v Saxáně. To byla neuvěřitelně špatně napsaná postava na zabití a ani Bohdalová ji už nezachránila (spíš ji dorazila). Naopak postava lehce egoistické a energické Jany jí sedla a ta nyní opět dokazuje, že je dobrá herečka a že bez problémů a bez křeče zvládá jak humorné, tak seriózní scény. Vyvrcholením filmu je pasáž s hereckým konkurzem, která je plná emocí, pochopení, upřímnosti, studu a pravdy a jde o nejlepší scénu z celého filmu. Brzobohatý je skvělý, ale jeho postavou je bohužel nerudný mrzout, což není nijak vděčná role.

Komedie Vrásky z lásky jsou především velkým překvapením po hrozivém traileru, který dával tušit, že půjde o tupou a trapnou ptákovinu. Jiří Strach naštěstí je dobrý režisér a mnohé si pohlídal, i když s průměrným scénářem plným nelogičností a dalších negativ, která jsou poslední dobou u českých filmů již zvykem (chování postav v některých situacích např.), měl asi dost práce. Výsledný produkt ale není zklamáním, gagy relativně fungují (ale není jich moc, Vrásky z lásky jsou komedií podobnou jako Babí léto) a dojemné chvíle jsou relativně dojemné. Jen je třeba mít na paměti, že nejen vzhledem k poselství o naději a touze se nevzdat moc lacino, ale i vzhledem k obsazení je film určen spíš starším generacím lidí, kteří navíc třeba moc nechodí do kina.