CZ premiéra: 24. 9. 2009
Každý z nás si někdy zažil den blbec. Znáte to, budík nezazvoní, tramvaj ujede, do práce přijdete pozdě (v každé botě jiné) a navrch se dozvíte, že vám kamarád píchá s přítelkyní. V takovou chvíli si člověk přeje, aby z té postele nikdy nevylezl.
V životě Marka, ústřední postavy tohoto filmu, je smolných dnů celá řada. Je sice herec, má vlastní byt i pěknou dívku, ale hraní mu nevychází, v bytě nefunguje všechno, co tam jen nefungovat může, a přítelkyně začíná mít dost jeho neschopnosti najít si pořádnou práci. Pro úplnost dodejme, že je věčně bez peněz (neobsadí ho ani do vedlejší role), utíká před svým domácím, který by rád viděl nájem, a musí se starat o bratra upoutaného na invalidní vozík. K tomu přičtěme nejlepšího kamaráda, který se považuje za budoucí režisérskou hvězdu, ale jehož hlavní náplní času je alkohol. A jakoby toho nebylo málo, začnou se kolem něj vinou bizarních nehod, se kterými on sám nemá co dočinění, kupit mrtvoly..
Když si na youtube zadáte Monty Python: Accident sketch, uvidíte ve třech minutách stěžejní námět této černé komedie. Snímek pracuje v podstatě jen s touto linií, kterou všelijak natahuje a obměňuje, pravdou ovšem zůstává, že je celý postaven na jednom nápadu (navíc evidentně nepůvodním). V hlavní roli já je velmi komorní film, odehrávající se většinu času v hrdinově prokletém bytě, kde do děje výrazněji zasáhne jen šest postav (většina z nichž dříve nebo později originálně zahyne). Z čehož logicky vyplývá, že nejde o nějak komplexní dílo, jako třeba Fargo bratrů Coenových (zde citované), ale o film, který dokázal plně využít svou nevelkou výpravu.
Jednoduchý příběh ožil díky skvělému zpracování. Po pomalejším rozjezdu dění na plátně dostane grády s nástupem nehod, které jsou opravdu morbidní i vtipné, vždy však skvěle načasované. Jednání hlavních postav už z podstaty věci není logické, takže jejich situaci stále více komplikuje, a zavádí je do dalších kolosálních potíží, což dodává příběhu švih. Film si místy pohrává s thrillerovými, jindy až z hororovými prvky (už samotný koncept strašidelného domu) – další přidaná hodnota našroubovaná na základní kostru. Formální vychytávky, práce s atmosférou a trefné hlášky, spolu s faktem, že se dějová linie rozvíjí velmi dynamicky, tak úspěšně maskují nedostatek nápadů a variování na jedno téma.
A nesmíme zapomenout ani na herce, kteří mají lví 
podíl na výsledné zábavnosti snímku. U nás prakticky neznámý Mark Doherty v hlavní roli podává vpravdě minimalistický výkon, jemuž dominuje výraz uštvaného a věčně pronásledovaného psa. Podobně je na tom Dylan Moran. Jeho Pierce je zjev natolik svérázný, že leckdy stačí pouhá jeho přítomnost na plátně, podpořená nějakou tou suchou hláškou, a smích na sebe nenechá dlouho čekat.
V hlavní roli já se sice asi nezapíše do dějin kinematografie jako zásadní počin, jde však o výtečně zpracovanou žánrovou podívanou, která dokáže příjemně prosvětlit všední den poctivou dávkou pěkně černého humoru.
70%
Režie: Ian Fitzgibbon
Hrají: Mark Doherty (Mark), Dylan Moran (Pierce), Keith Allen (Jack), Amy Huberman (Sally), Aisling O´Sullivan (policistka), David O´Doherty (David)
Irsko, 2008, 89 minut
Napsat komentář