Smrtonosná past: Opět v akci (A Good Day to Die Hard) – Pátý díl zmírající série – recenze

CZ Premiéra: 14.3.2013

Je na čase si připomenout, proč je první Smrtonosná past tak super, a proč máme všichni tolik rádi jejího hrdinu, Johna McClanea s tváří Bruce Willise. Protože to byl člověk z lidu, obyčejný polda, který se naskytl v nevhodný okamžik na nevhodném místě, kvůli čemuž musel riskovat proti své vůli život, aby zachránil ty, které miloval. Zranění ho bolela a krvácel z nich. Logicky uvažoval a nedělal zbytečně machra, o to větší frajer však byl v našich očích… Právě jeho lidsky uvěřitelný hrdina definuje fenomén Smrtonosné pasti, která však s každým přibývajícím dílem ztrácela na síle a realističnosti kvůli tomu, že v ní byl John vtahován do stále výbušnějších a extrémnějších akčních scén. Např. předposlední čtvrtý díl už neměl s původní Smrtonosnou pastí kromě Willise nic společného, ale aspoň to byl dobrý akční film. To se však už nedá říct o Smrtonosné pasti: Opět v akci.

V tomto zatím posledním pokračování se totiž John McClane dopouští ještě mnohem bizarnějších a od reality podstatně vzdálenějších kousků, než kdy dřív. Připomíná spíš nezničitelného Terminátora. Když svým vlastním přičiněním iniciuje honičku (jen aby si mohl promluvit se synem), tak neváhá ukrást džíp, metat s ním kozelce a salta, vyhýbat se s ním výstřelům z bazuky, skákat v něm z mostu, obecně likvidovat město a způsobovat milionové škody, nemluvě o nebezpečném ohrožování civilistů. To vše bez jediné modřiny.

Příběh je zmatený a nelogický. John vyráží do Moskvy, protože tam zadrželi jeho syna Jacka spolu s nějakým teroristou. V průběhu přelíčení však dojde k ozbrojenému útoku na budovu soudu, oba obžalovaní prchají a John se k nim přidává. Už v tu chvíli ale není jasné, jakou k tomu má motivaci, nebo co to bylo vlastně za chlapíky, kteří provedli ten útok. Dále se v ději vyskytují ruští mafiáni, sklady s plutoniem, přísně tajné informace o výbuchu v Černobylu, vrtulníky s kulometem a tajní agenti FBI. Navíc jde o ten typ příběhu, kde se každých dvacet minut ukazuje, že všechno je ve skutečnosti jinak, než jsme si mysleli, kde většina postav hraje na dvě a více stran, a kde na sebe každý další dějový zvrat akumuluje více logických nesmyslů a dějových nesrovnalostí, než ten předchozí.

Režie Johna Moorea (Za nepřátelskou linií, Max Payne) je celkem průměrná, opravdovým peklem je však scénář Skipa Woodse (autor scénářů k Hitmanovi a Swordfish: Operace Hacker). Kromě výše zmíněných nedostatků v ději beze studu pošlapává odkaz předchozích dílů série a dělá z Johna McClanea z oken vyskakujícího a do akce zběsile se řítícího maniaka, nevýrazného a zaměnitelného. Příběh je tuctový a hloupý.

Bruce Willis ještě zachraňuje, co se dá, a občas řekne nějakou hlášku (většinou nefungující), s jeho filmovým synem je to ale o poznání horší. Hraje ho Jai Courtney, kterého možná znáte ze seriálu Spartakus (tam ale vypadal dost jinak) a ještě hrál nějakého řadového zabijáka v Jacku Reacherovi. Je nemastný neslaný a bez špetky charismatu. Seriózní scény, ve kterých se spolu s Willisem sbližují coby otec a syn a napravují svůj dávno zpřetrhaný vztah, nefungují vůbec. Toho teroristu hraje Sebastian Koch (naposledy hrál v českém Ve stínu podstatnou roli) a není špatný.

Akční scény ještě vlastně ujdou (pokud překousnete nesmírnou debilitu jejich existence a nelogické chování postav) a díky nim se alespoň nebudete nudit. Jinak bych ale ocenil, kdyby byla tato Smrtonosná past už poslední. Nerad bych, aby šla tahle série ještě více do kytek, než doposud.