Rivalové (Rush) – Dva egomaniaci za volantem nudného filmařského zážitku – recenze

CZ Pemiéra: 3.10.2013

CSFD IMDb WWW US Recenze CZ Recenze

Někteří režiséři si dokáží držet slušný standard, který stačí k dostatečnému pobavení diváků. Recyklují přitom konvenční žánry, příběhy a zavedený filmařský styl. Někteří řemeslníci jsou dokonce natolik slavní, že se stanou respektovanými hollywoodskými figurami. Vedle Stevena Spielberga či Roberta Zemeckise je takovou postavou i Ron Howard. Nejslavnějším a nejúspěšnějším (čtyři oscarová ocenění) snímkem tohoto filmaře je bezpochyby Čistá duše, inspirovaná životním příběhem talentovaného matematika.

Rivalové jsou rovněž retrosnímkem, vycházejícím ze skutečných událostí. Vyprávění se ale stejnou měrou věnuje dvěma ústředním postavám a paralelně sleduje jejich profesní růst i osobní život. Nejběžnější schéma ustavujícího se heterosexuálního páru narušuje snímek tím, že tyto zápletky stojí na pozadí sportovní kariéry dvou mužů, závodníků Formule 1. Angličan James Hunt (australský herec Chris Hemsworth) a Rakušan Niki Lauda (Němec Daniel Brühl) se v 70. letech setkávali na závodních okruzích, oba se vypracovali mezi naprostou špičku a vzájemná rivalita je poháněla kupředu. Rivalové z názvu tak vystihují vztah dvou mužů (nejedná se tedy o buddy film) a děj snímku kupodivu lépe než anglický originál „Rush“, jenž lze přeložit jako shon či spěch. Vzrušení ze závodní dráhy či adrenalin z vysoké rychlosti diváka nezastihne. Reklamní kampaň sice podobnou dynamiku slibuje, ale po celé dlouhé dvě hodiny zůstává jen u zbožného přání. Touhu po rychlosti a napětí z dramatického závodu kompenzuje jen několik krátkých montáží prudkých zatáček, efektních smyků či srážek. Tyto sekvence jsou filmařsky neobratné a úsměvné. Styl celkově odpovídá spíše době, ve které se snímek odehrává, než ve které byl natočen, což je v případě sportovního filmu o formulích zklamání. Lze jen doufat, že toto byl autorský záměr filmaře-profesionála.

Film tedy nenaplňuje výše zmíněná očekávání asociovaná s tématikou Formule 1­, i když celkově se tomuto sportu film věnuje hodně – od zázemí, přes práci mechaniků, po samotný průběh závodů. Toto prostředí je vykresleno věrohodně a vytváří kulisu jednomu zvláštnímu vztahu. Dva mladíci, kteří se vypracovali ve skvělé piloty, pozorují od počátku svých kariér jeden druhého a vzájemné rivalství je pohání kupředu. Film samotný je tak především dvojportrétem cílevědomých egomaniaků, kteří nejvíce ze všeho touží po úspěchu na závodním okruhu. Usilují o totéž, ale jinak jsou velmi rozdílní – James je atraktivní sukničkář, frajer, horkokrevný, netrpělivý, Niki zase nevzhledný, tichý, precizní, disciplinovaný. Rivalové se nepokouší o nějaké hlubší psychologické profily postav. O to trapněji působí několik neobratně vřazených subjektivních sekvencí, které představují výjimku z tohoto pravidla. Dva charakterově odlišní muži pocházející z různých zemí mají potenciál dynamického třecího pole a souboje kontrastů. Oba aktéři však spíš vystupují vedle sebe: získávají informace o postupu toho druhého, pozorují se, občas se na sebe zamračí a někdy se i fyzicky (tělem či autem) střetnou.

Chris Hemsworth, známý především díky postavě Thora, si vystačí se stejným rejstříkem, jaký sluší i severskému bohu hromu – vizuálem sexy svalnatého bloňdatého chlápka s nerudným výrazem. Daniel Brühl sám o sobě nepatří zrovna k ideálům krásy a jeho Niki, zošklivený předkusem a později stopami popálenin, představuje protipól k obletovanému Angličanovi. Není to ovšem vzhled, co určuje stupeň náklonnosti k těmto postavám. Jejich shodně sobecká sebestřednost a jednostranná motivace, staví diváka před Sophiinu volbu a těžko říct, kdo z dvou hlavních postav je méně (či více, jak je libo) sympatický. A sledovat na plátně dva charaktery, na kterých nám nezáleží a s jejichž pohnutkami se těžko ztotožníme, patří k nejhorším kinozážitkům. Atraktivní prostředí závodů Formule 1 zaniká pod tíhou těžkopádně představovaných osobností, kteří dostávají shodně množství prostoru. Vše ostatní (včetně plochých vedlejších postav) je přizpůsobeno jejich individualizovaným výstupům. James si svou kariéru exhibicionisticky užívá jako rocková hvězda, Niki zase více intrikaří v zákulisí. Vývoj událostí i kariér je předvídatelný (a v některých bodech i známý, zejména fanouškům F1) a žádná z interakcí nepřináší překvapivé zvraty či nové informace. Postavy se nevyvíjí, jejich cíl a motivace se nemění. Výsledný produkt je tak kombinací plochých postav, filmařských klišé a nenaplnění potenciálu žánru.