Pařba na třetí (The Hangover Part III) – Tentokrát bez kocoviny – Recenze

CZ Premiéra: 30.5.2013

Zakončení komediální trilogie režiséra Todda Phillipse se nese v poněkud nekonzistentním duchu – tvůrci totiž odvrhli již dvakrát využitý koncept původní Pařby ve Vegas a rozhodli se nevstoupit potřetí do téže řeky. Poměrně funkční námět založený na tom, že skupina přátel se probudí s těžkou kocovinou a snaží se postupně rekonstruovat alkoholem a drogami zamlžené události a vzpomínky na předešlou prokalenou noc, tudíž vzal za své a byl nahrazen obyčejnou a zcela tuctovou zápletkou.

Phil (Bradley Cooper), Stu (Ed Helms), Doug (Justin Bartha) a Alan (Zach Galifianakis) jsou na cestě do sanatoria, kde by se měl poslední zmíněný léčit (poté, co vysadil prášky a způsobil hromadné neštěstí po dekapitaci žirafy na dálnici). Jsou ale přepadeni mafiány, jejichž šéf (cameo Johna Goodmana) si nechá Douga jako rukojmí a ostatním dá časové ultimátum, během kterého musejí najít a chytit jejich starého známého Chowa (Ken Jeong), který utekl z thajského vězení a ukradl Goodmanovi 21 milionů dolarů ve zlatě.

Výsledek je o poznání méně vtipný než u předchozích dvou filmů, gagy jsou o poznání omšelejší a hlavní postavy se tváří v tvář klasické zápletce o handrkování se o zlaté cihly se všemi možnými podrazy a záměnami stávají nezajímavými. V celém filmu se vyskytují pouze dva povedené (a ne zcela předvídatelné) dějové zvraty, dvě hezké sekvence, které mají grády, zbytek je ale zaměnitelný s předchozí režisérovou tvorbou a s tvorbou několika dalších. Zkrátka – děj nic moc.

Dále je vidět, že většina humoru v předchozích dvou dílech vyplývala především ze samotného námětu a situací na něj nalepených, což se zde děje jen sporadicky. Drtivou většinu vtipů mají na svědomí výhradně Ken Jeong a Zach Galifianakis, protože jejich postavami jsou nepředvídatelně se chovající a dadaisticky reagující nebezpeční magoři. Bohužel jsou ty vtipy spíše primitivního charakteru. Všichni ostatní jsou vtipní málo, případně vůbec. Velmi bizarně působí i sekvence, které mají být (nebo by chtěly být) trochu serióznější (přesvědčování Alana, že by se měl léčit, pohřeb, zamilování se jedné z postav…). Nefungují ani trochu.

Natočené a zahrané to přitom není vyloženě špatně, Achillovou patou Pařby na třetí je však evidentně slabší scénář. Kdyby se podařilo původní námět vytěžit ještě napotřetí (třeba v Amsterodamu), dávalo by to mnohem větší smysl a završení trilogie by bylo mnohem komplexnější (závěrečná minuta jasně dokazuje, že by to fungovalo). Tohle uhnutí stranou do šedých vod průměru bohužel nelze brát za pozitivní tah.

P.S. Přestože hrdinové v průběhu filmu fotografují, závěrečných foteček doprovázejících závěrečné titulky se nedočkáte.