CZ Premiéra: 4.7.2013

Osamělý jezdec (The Lone Ranger) je nová verze pro Američany legendárního rozhlasového a následně televizního seriálu (1949-1957) a série filmů. Evropana ale žádná nostalgie zajímat nemusí, a proto se k němu postavíme jako ke každému filmu.

Začneme tentokrát u postav, protože stejně jako u Pirátů z Karibiku, i tentokrát Johnny Depp ukradl valnou většinu filmu pro svou lehce vykolejenou postavu indiána Tonta. To je navíc opřeno o fakt, že je vlastně vypravěčem celého příběhu a jeho scvrklá, stoletá postava v cirkusu v roce 1933 (nebo kdy) vypráví příběh jednomu návštěvníkovi. Postava Tonta ale není ten typický deppovský sympatický cvok, nýbrž minulostí mučený muž, který se ze zoufalství uchýlil k pověrám a legendám. Překvapivě mnohovrstevnatý a zajímavý charakter se ale tomuto filmu, který má být letní pohádkou pro věčné děti, nehodí do krámu a proto jej příběh více méně ignoruje.

Titulní ranger je typicky nudný charakter, měšťák, který přijel z právnické fakulty na Divoký západ a věří v šíření civilizace – takové jsme ale viděli i v komediích s Terrencem Hillem.

Bandité jsou správně šílení a hlavní padouši odhadnutelní. Příběh na pomezí mystiky a reality velmi rychle sklouzne k realitě, aniž by vysvětlil mnohé z toho, co se kolem děje. Například Tonto vykládá Rangerovi, že je “spiritwalker”, protože byl na onom světě a vrátil se zpět. Z toho důvodu je nemůže být zabit v boji. Ale říká to jen proto, že je pološílený, nebo je na tom něco pravdy? To se nedozvíme a není nám to ani naznačeno!

Když Tonto vypráví o windigovi, démonu, kterého z člověka udělá pojídání lidského masa (a jeden z padouchů se opravdu chová jako kanibal), divák se začne těšit na příběh na pomezí fantastiky. Ale těší se marně, protože tato dějová linie je opuštěna jedním vyprávěním u ohně, kde se dozvíme, že Tontovi přeskočilo.

Jak ale pak vysvětlit nadpřirozeného koně (zdroj poloviny vtipů a Deppův zdatný protihráč), který přijde vždy, když je nejhůř? Třeba i na střechu hořícího domu. Takový “kůň ex machina”. Znovu ale musím upozornit, že vtipů je ve filmu opravdu hodně, tak odlehčený blockbuster si nepamatuji od prvních Pirátů.

A to jsem nezmínil postavu bordelmamá (Helena Bonham Carter), na které všichni obdivují slonovinovou protézu (!) a která se ve filmu objeví celkem dvakrát. Můj názor je, že ji vystříhali, protože obzvlášť její druhé zjevení je takřka nepochopitelné. Podobná situace ve filmu postihuje indiány, u nichž bych se vsadil, že také měli původně daleko větší roli. Tady se jednou ocitneme v jejich táboře a podruhé je vidíme ve chvíli, kdy zaútočí a najedou proti kulometům. Jakoby všechny scény mezitím (a nějaké, alespoň ve scénáři, být musely!) někdo vystříhal. Chápu, že i tak má film 150 minut, což je hodně, ale takhle ho zdementnit je snad horší…

Kdykoliv se ve filmu nikdo nepokouší o posouvání děje kupředu, jasně probleskuje režijní lehkost Gorea Verbinského. Vtipné dialogy, slovní přestřelky, ale i akční scény – to všechno funguje. O efektech se u filmu za 250 milionů dolarů nemá cenu zmiňovat, jsou bezchybné a tolik zničených parních lokomotiv jsem v životě neviděl.

Ale jak tomu u současných filmů bývá poměrně často, Osamělý jezdec funguje po všech stránkách kromě jediné, a tou je scénář. Nebo to, co z něj při natáčení a střihu zůstalo. Efekty, herci, technici – všichni si museli udřít zadky při výrobě tohoto monstrózního projektu. Ale za rámeček si to nedají, protože chyba je v samém základu každého filmu, příběhu.

P.S. Depp vytvořil nový charakter, vedle piráta-gaye má vyšinutého indiána. Ať se mu s ním daří.