Oko nad Prahou – …a Kaplický pod Prahou (Recenze)

Posted by

–

28. 4. 2010

CZ premiéra: 15. 4. 2010

Dokumentární film režisérky Olgy Špátové zachycuje poslední dva roky života pana architekta Jana Kaplického a speciálně se zaměřuje na dlouhodobé diskuse ohledně jeho návrhu a následné možnosti realizace stavby Národní knihovny. Máme tak unikátní možnost vidět zrod této moderní budovy od prvních inspirací v přírodě, prvních náčrtků a jednoduchých modelů, až po neskutečné hašteření českého národa o jejím umístění.

Právě dohady o tom, zda knihovnu stavět nebo nestavět, a především kde, patří ke stěžejnímu základu tohoto dokumentu a z téhož námětu nejčastěji čerpá. Přitom sám se nedá označit za vyloženou propagandu Kaplického návrhu nebo naopak. Moudře zabírá na střídačku jak příznivce knihovny, tak její odpůrce, těžko říct, v jakém poměru. Hýří mnoha informacemi, jak od skutečných odborníků a kolegů Kaplického z jeho studia Future Systems, tak od běžných průměrných občanů České Republiky a od politiků. Přitom se u každého člověka a u každého názoru zvlášť podařilo vystihnout to podstatné, žádný z účastníků nemluví zbytečně odborně a nikdo nemluví tzv. do větru, což je příjemné, protože v takto přirozeně a přehledně podaných informacích se každý hned zorientuje a každý jejich obsahu porozumí. Většina přispěvatelů do diskuse je vždy zabírána v kontrastu s někým opačného názoru, aby byl snímek co nejvyváženější. Proti Václavu Havlovi se tak staví Václav Klaus, poslanecká sněmovna se dělí na dva protichůdné tábory a demonstranti s cedulemi „Kaplický na hrad, Bém škodí Praze“ pokřikují na ty s transparenty „Nenecháme si zničit Letnou takovým chrchlem“. Vzájemné urážení obou opozičních stran je přitom někdy skutečně vtipné („S takovým názorem jděte do prdele.“ „Vy jděte do prdele, vy to máte blíž.“)

Národní knihovna je po celou dobu středem zájmu, není však tím jediným, co se ve filmu řeší. Uvidíte i ukázky z jiných děl architekta Kaplického, včetně jeho proslavených budov v Londýně, moderních střihů společenských šatů a dokonce i design příborů nebo futuristicky vypadajících automobilů. Architektovu soukromí se snímek taktéž nevyhne. Jeho vlastní dětství v problematickém režimu nastíní ale jen povrchně (výborná akčně sestříhaná pasáž s oslavným pochodem na počest diktátora na pražské Letné). Svatbě a společnému životu s filmovou producentkou Eliškou Fuchsovou, která mu porodila dceru Johanku, se věnuje taktéž pouze sporadicky. Záběrů zachycujících osobní život Kaplického bych si dokázal představit i víc, ale i z toho mála vytěžila režisérka poměrně hodně a divák se tak může kochat záběry na talentovaného umělce v jeho vlastním obýváku, kterak si zoufá nad sítí lží a intrik, jež jeho projekt pomalu omotávají a potápějí na dno.

Ve srovnání s předchozím dokumentem Olgy Špátové s názvem Fenomén Gott, který jste měli možnost vidět v televizi, je Oko nad Prahou detailnější, propracovanější a více o emocích, což je znát hlavně v druhé polovině snímku a zejména pak ke konci, kdy zasáhne zcela nepředvídatelně krutý osud. Konec přitom nepůsobí nijak melancholicky, je podán velmi vkusně a cudně a rozhodně se nesnaží z diváka nuceně vytlačit nějaké ty slzy. Připouštím, že záběry ze samotné stavby knihovny by asi byly příjemnou tečkou na závěr, ale bohužel okolnosti tomu nebyly nakloněny. I když uvedení tohoto vynikajícího filmu do kin třeba ještě rozvíří mezi širokou veřejností dohady o projektu Národní knihovny, jehož finální realizací by zároveň došlo k naplnění velkého snu jednoho člověka, který odvážně a důstojně reprezentoval náš národ v rámci celého světa.