Nepřítel pod ochranou (Safe House) – Oddechovka se špiony – recenze

 CZ Premiéra: 16.2.2012

Nic naplat, příběhy z prostředí tajných služeb táhnou. Všemožní agenti, různé podrazy, konspirace a malování čertů na zeď se již dávno pevně usídlilo na plátnech kin. Díky tomu již snad každý ví, co znamená zkratka CIA nebo ve kterém státě USA najdete Langley. Původem švédský režisér Espinosa nyní k hromadě snímku na téma „tajné služby“ přidává thriller, vcelku originálně zasazený do Jihoafrické republiky.

            Matt Weston (Reynolds) měl za úkol starat se o tajné, leč prázdné vězení CIA v Kapském městě. Z nudy všedního dne ho vytrhne až příchod prominentního vězně, bývalého agenta Frosta (Washington). Záhy však na objekt zaútočí komando ozbrojenců a Weston jen se štěstím dostane Frosta ven. Nyní ho ovšem čeká náročný úkol. Nenechat vězně utéct, nedovolit jeho smrt a vydržet do doby, než v Langley vymyslí, co vlastně dělat…

Nepřítel pod ochranou je kvalitně natočeným zástupcem svého žánru a obsahuje všechny nutné náležitosti, jaké thriller tohoto typu vyžaduje. Tedy spoustu agentů, dramatické akční scény, v nichž auta končí mimo silnici na střeše a vzduchem létají kulky z pistolí a rovněž nechybí ani různé zvraty v ději. Divák tak záhy pozná, že všechno je ve skutečnosti trochu jinak, než se původně zdálo a že ne každá postava říká o svých úmyslech úplnou pravdu.

            Technická stránka věci je zde naprosto v pořádku, snímek vypadá velmi dobře a již zmíněné akční scény nadchnou především milovníky rozklepané kamery, která sice poněkud znejasňuje, kdo se s kým zrovna pere, ale podle zažité a osvědčené fráze přidává filmu na prvku autentičnosti. Akční scény také udržují film v patřičném tempu, čemuž prospělo i zasazení děje filmu do krátkého časového horizontu. Weston zkrátka nemá ve víru honiček, rvaček a přestřelek příliš času na jakékoliv poflakování a pokud mu náhodou nějaká chvilka zůstane, věnují ji komunikaci s nadřízenými, jejichž příkazy ho stejně dovedou do další nebezpečené situace.

K dobře natočenému filmu, u něhož rozhodně nehrozí, že by se divák nudil, si můžete přidat i velmi dobré výkony hlavních představitelů. Washington, který se na filmu podílel též jako producent, představuje v rámci žánru sázku na jistotu a je stejně výborný jako kdykoliv předtím. Reynolds, coby agent bez zkušeností a hozený do moře plného problémů, mu zdatně sekunduje a spolu vytvářející dvojici s velmi zajímavým vzájemným vztahem, samozřejmě se postupně měnícím. Za pozornost stojí i Brendan Gleeson, v tomto případě až podezřele málo irský.

            V čem se naopak skrývají určité rezervy filmu? Za prvé v místy docela složitém ději. Zvraty a zcela nečekané obraty v jednání postav sice ke snímkům z prostředí tajných služeb patří stejně jako Michael Paré k Uwe Bollovi, ale ne každý se v tom dokáže přesně orientovat. Ke cti scénáristů ovšem budiž přičten fakt, že před závěrečným vyvrcholením se všechno pěkně vyjasní a divák bude přesně vědět, kdo stojí na dobré a kdo na špatné straně barikády.

Větší problém spočívá v tom, že film je sice dobře natočený a dokáže zaujmout, jenže na pole žánru nepřináší prakticky nic nového a originálního. Jenom kombinace Washington a neokoukané prostředí Jihoafrické republiky sama o sobě nestačí k tomu, aby film nabízel něco, kvůli čemu by měl člověk jít zrovna na něj, a ne na jakýkoliv jiný snímek s agenty tajných služeb. Zkrátka profesionálně odvedená práce, která za vidění sice stojí, ale pokud vám unikne, určitě nebudete pokládáni za neznabohy a kacíře. Navíc je velmi pravděpodobné, že jakmile do kin dorazí něco dalšího s podobnou zápletkou, zmizí Nepřítel pod ochranou (mimochodem – co vás jako první napadne, když slyšíte český překlad názvu?) navždy v propadlišti zapomnění.