CZ premiéra: 8. 10. 2009
Začalo to jako snaha o ulehčení života handicapovaným. Mechanické končetiny, které může jejich uživatel ovládat myšlenkou, se rychle staly senzací a jak už to tak u senzací bývá, přerostla převratná technologie do módního trendu. Po samostatných končetinách totiž postupně přišla celá mechanická těla, ovládaná na dálku. V současnosti (tedy vlastně v budoucnosti) žijí bezpečně lidé uzavření ve svých ložnicích a ulicemi se procházejí jejich náhradníci – dokonalí, krásní, necítící žádnou bolest. Přesto se ale jednoho dne stane něco, co nikdo už dobrých pár let neviděl – vražda. Vyšetřování se ujímá agent FBI Tom Greer (Bruce Willis), který o svého náhradníka během pátrání přijde a po letech se musí „na vlastní pěst“ vydat do ulic.
Čím Náhradníci zaujmou na první pohled, je občasná podobnost s se sci-fi snímky posledních let, konkrétně Já, robot a District 9. S druhým jmenovaným má společný dokumentaristický úvod a scény v táboře „hnutí odporu“ (cedule „nelidem vstup zakázán“, polorozpadlé chatrče, dokonce bych přísahal, že jsem zde zaslechl stejnou hudbu). S Já, robot zase základní dějovou linku (technofobní detektiv odhaluje spiknutí ve světě plném robotů). Ovšem na rozdíl od Proyasova filmu, který ukazuje roboty jako novou formu života, Náhradníci pracují s nefalšovanou technofobií. Androidi jsou chápáni coby civilizační choroba, odlidšťující společnost, která vzkvétá na úkor všech, kdo jí propadli. Zatímco vymazlení roboti vypadají jako ztělesněná óda na povrchnost, jejich majitelé jsou zpustlé trosky v županech, připomínající Toma Hankse ve druhé polovině Philadelphie. A vyvstává otázka, kdo je tu vlastně čí majitel – jsou ti podřízení stále bezduché stroje, nebo se skuteční lidé stali otroky okolní povrchnosti a popularity mechanických pozlátek? Ponurost snímku paradoxně dokresluje neustálá prosluněnost, navozující atmosféru Barbielandu. O co příjemnější je prostředí, kde slunce téměř nezapadá a kde všichni vypadají jako Goebbelsův splněný sen, o to více tušíme, že pod touto fasádou je něco zkaženého a roboti mají pod těmi vypracovanými tvářičkami studený kostlivčí obličej, nápadně podobný exoskeletu z Terminátora (na režisérovi se zřejmě podepsal jeho předchozí snímek).
Náhradníci se tváří jako zamyšlení se nad posedlostí dnešního člověka moderní technologií a následného odcizení se okolnímu světu. Do toho přesně zapadá obsazení Bruce Willise, archetypu staromódních poldů, pro něž je vrcholem pokroku mražená pizza. Jeho role znárorňuje zoufalství starší generace, bezmocně sledující, jak se její svět mění a deformuje. Horší je, že tvůrci nasměrovali všechnu energii hlavní postavy pouze do jejích pocitů, takže agent Greer sice funguje jako cizinec ve vlastním světě, ale selhává jako aktivní hrdina. Prestože Náhradníci jsou především značně překombinovanou detektivkou, Greer sám od sebe nic nevyřeší, k řešení přichází jako slepý k hudebninám. Ke všem stopám jej musí někdo trpělivě dovést a tak vlastně nemáme komu fandit. Komplikované zvraty (o to komplikovanější, že některé z nich vůbec nedávají smysl) navíc nikdo v průběhu filmu nikdo nevysvětluje ani nijak jinak nekomentuje, takže se musíme spokojit s tím, že nám to před závěrečnými titulky snad někdo vysvětlí. K tomu nakonec dojde, ale situaci to nijak nezlepší, protože ďábelský plán hlavního záporáka, k němuž se postupně schyluje, je tak nelogický, že by se z toho Spock nervově zhroutil. Ve výsledku jsou Náhradníci dobře průměrným sci-fi thrillerem, jehož pozice by v budoucnu mohla zastávat místo vedle polozapomenutých béčkových klasik.
60%
Režie: Jonathan Mostow
Hrají: Bruce Willis, Rosamund Pike, Radha Mitchell, Ving Rhames, Valerie Azlynn, Boris Kodjoe, Michael Cudlitz, Jack Noseworthy, Helena Mattsson, Ned Vaughn, Jordan Belfi, Devin Ratray, Jennifer Alden
USA, 2009, 104 min
Napsat komentář