Láska všemi deseti (Populaire) – Romance nad psacím strojem – recenze

CZ Premiéra: 21.2.2013

Příběh francouzské romantické komedie se odehrává v 50. letech, kdy se mladá venkovská dívka Rose (Déborah François) uchází ve městě o místo sekretářky v malé pojišťovací firmě sympatického Louise (Romain Duris). Práci dostane, Louise totiž ohromí její rychlost psaní na psacím stroji. Přiměje ji, aby se zúčastnila oblastní soutěže v této disciplíně. Rozhodne se ji trénovat, naučit ji psát všemi deseti, nechá ji bydlet u sebe doma (je to praktičtější), představí ji svým přátelům… Oba k sobě mají postupem času blíž a blíž, avšak čím dál tím víc to vypadá, že aby si na mrtvém bodě zaseknutý Louis své city k Rose plně uvědomil, bude se ona muset nejprve stát šampionkou…

Jak vidíte, příběh je absolutně neoriginální a viděli jste ho jistě už nejméně stokrát, takže přesně víte, jak se bude vyvíjet a jak skončí. Jediným novým motivem je soutěž v psaní na stroji, okolo které se točí celá romantická zápletka. To ale neznamená, že Lásku všemi deseti nelze doporučit. Film je totiž moc hezky natočený a má příjemnou retro atmosféru, která odkazuje k 60 let starým romantickým filmům. I děj vypadá, jako by z jednoho takového zrovna vypadl. Režisérem je debutant Régis Roinsard, kterému nelze upřít, že odvedl pěkný kus práce.

Výsledkem je opravdu velmi lehká a nenáročná komedie, vlastně celkem chudá na gagy. Sice obsahuje typicky komediální situace (Rose např. musí v jednu chvíli předstírat, že je Louisovou snoubenkou, aby se jeho příbuzným podařilo vysvětlit, proč u něj bydlí), ty ale často nejsou zakončeny žádnou vtipnou pointou a slouží jen k tomu, aby dotvářely atmosféru potichounku našlapující romance. U snímku nehrozí, že byste se smáli na celé kolo, usmívat se ale budete pořád. Oplývá totiž optimismem a dobrou náladou, podmalovanou francouzskými rytmy.

Sympatičtí jsou i herci. Déborah François (První den zbytku tvýho života, Obracečka not) hraje pohlednou stydlivou šedou myšku, aniž by působila hloupě či naivně, a abychom jí přitom plně věřili přerod v sebevědomou bojovnici. Romain Duris (Arsen Lupin, (K)lamač srdcí) zas mísí gentlemanské charisma a nenucenost s ňoumovitostí zamilovaného blázínka s knedlíkem v krku. Mezi oběma protagonisty to jiskří, jak se patří. Z vedlejších rolí je třeba vyzdvihnout Bérénice Bejo (The Artist).

Jediným větším zakolísáním je pasáž někdy v druhé polovině, kdy příliš okatě dojde k vyloženě uměle vyvolanému konfliktu mezi oběma hrdiny, aby se dotyční mohli v závěru zas usmiřovat a vracet k sobě. Z tohoto důvodu se věčně nespokojený Louis začne nepochopitelně chovat jako naprostý idiot a z obyčejné dívky, která se mezitím přerodí v Marilyn Monroe psacích strojů, se stane přesně ten typ nesympatické hvězdy zkorumpované pozlátkem a slávou, ze které má divák mít legraci a opovrhovat jí. Pak se naštěstí vše vrátí do pořádku, ale zrovna v tomhle momentě měl asi scénárista slabší chvilku.

Scénky ze soutěží jsou relativně napínavé, přestože vítěze znáte předem. Nepřekvapí, že se skládají hlavně z rychlých střihů mezi koncentrovanými zachmuřenými tvářemi a hbitými prsty účastnic. Obecně zdařilá retro stylizace však přidává i těmto scénám, takže je zajímavé pozorovat třeba dobové kostýmy soutěžících sekretářek, nebo to, jak komicky stereotypně vypadají zahraniční reprezentantky.

Film ubíhá příjemně, chvílemi ale příliš pomalu. Má skoro dvě hodiny, což je na oddychovou zábavu zkrátka moc a devadesát minut by bylo přijatelnějších. Jinak se ale jedná o sympatickou záležitost, která od diváka nic nevyžaduje, na nic si nehraje, a která úspěšně zakrývá primitivnost a okoukanost své zápletky sympatickými herci, lahodícím zevnějškem a pohodovou atmosférou.