CZ Premiéra: 7.2.2013

Alfred Hitchcock (Hopkins) slaví další úspěch na filmovém poli. Po úspěšné premiéře svého nového snímku dostane prostrou otázku. Zda by nechtěl pověsit řemeslo na hřebík a v nejlepším přestat. Buclatého pána dotaz konsternuje natolik, že se rozhodně natočit něco vybočující z jeho tvorby.

Zakoupí tedy práva na pochybnou knihu a natáčení Psycha může začít. A to navzdory tomu, že ho od toho všichni zrazují a že se patrně bude muset ohledně bydlení i stravy poněkud uskromnit. O sporech s bdělou cenzurní komisí ani nemluvě.

První celovečerní snímek režiséra Gervasiho nabízí pravý herecký koncert představitele titulní role. Sir Anthony Hopkins o tuto úlohu údajně velmi stál a jeho obsazení se rozhodně vyplatilo. Na plátně ztvárňuje skutečně zvláštního hrdinu, který je i přes všechny své vrtochy od první chvíle sympatický.

K tomu mu stačí překvapivě málo – jednoduše procházet jednotlivými scénami, tu a tam přidat suchou, údernou hlášku a máme tu kvalitní výsledek. Zdatnou partnerkou mu pak je Helen Mirren coby manželka známého režiséra. Jako dvojice fungují na výbornou a tvoří jednu z nejsilnějších zbraní, které má snímek na diváky připraveny. Mužskou část publika pak bezesporu potěší i obsazení Scarlett Johansson, které to sekne i v padesátkovém stylu. Ostatně, Scarlett vypadá dobře v jakýchkoliv šatech (nebo bez nich).

Komplikace nastává pouze v souvislosti s absencí skutečně dramatického děje. Jedná se vlastně pouze o jakési jednotlivé epizody z přípravy a natáčení filmu, resp. menší krizí, která v průběhu těchto událostí pana Hitchcocka a jeho choť postihla.

            Snímek samotný pak má velmi dobrou úroveň, stran technických parametrů se mu dá jen máloco (spíš nic) vytknout. Jde o profesionálně natočené dílo, kterým si Gervasi hned na úvod pohybu v branži nasadil slušnou laťku. Onen jediný problém se ale týká toho, že se tu vlastně nic až tak zajímavého neděje.

Všichni totiž moc dobře víme, že Psycho dosáhlo velkého úspěchu a stejně tak přežilo i režisérovo manželství. Není to vlastně tolik o ději, jako o samotných a často velmi vtipných momentech. Při nich se divák lehce a spokojeně pousměje, aby následně dál sledoval příběh směřující k jasně danému a od začátku známého konci. Nyní nastává chvíle pro dvě otázky.

Odpověď na tu první, zda se vyplatí film zhlédnout, již zřejmě vyplynula z výše napsaného. Ano, opravdu ano. Dobře natočená, nadprůměrná podívaná. Navíc bezpochyby zajímavá i pro člověka, který k mistrovi thrilleru nemá žádný hluboký vztah. Přejděme ale ještě k otázce číslo dvě. A ta zní: „Do kina?“

Přičemž tentokrát to není až jednoduché. Hledáte-li něco inteligentního a zároveň zábavného, pak se může stát volbou, které nebudete litovat. Na druhou stranu ale film nenabízí nic, co by skutečně vyžadovalo velké plátno. Je po všech stránkách kvalitní, ale využívá spíše skromné prostředky.

Za vidění tedy určitě stojí, ale příliš nesejde na tom, zda se na něj vypravíte do kina, nebo dáte přednost komornější atmosféře u tepla rodinného krbu. Ale vřele doporučuji si skutečně vybrat jednu z těchto možností – zhlédnutí si totiž velmi dobře užijete bez ohledu na to, zda u toho budete sedět v kinosále nebo na pohovce.