G.I. Joe 2: Odveta (G.I. Joe: Retaliation) – Tuctový popcorn našlapaný akcí – recenze

CZ Premiéra: 28.3.2013

Teroristická organizace Cobra zajme amerického prezidenta a na jeho místo nasadí člena z vlastních řad, který má nanomasku, aby nikdo nic nepoznal. Falešný prezident nařídí útok na jednotku G.I. Joe. Ten však nečekaně přežijí tři super vojáci, mezi nimi akční bůh Dwayne Johnson, a snaží se odhalit spiknutí. Mezitím z nejhlubšího německého vězení prchají tajemní záporáci včetně Cobra Commandera (něco mezi Voldemortem a Darth Vaderem), který by si rád podrobil svět, a v Himalájích další členové G.I. Joe bojují s ninji zavěšení na lanech. Plus se do toho zamíchávají Ray Stevenson coby profesionální zabiják a Channing Tatum s Brucem Willisem, přičemž oba pánové stráví na plátně něco okolo pěti minut.

Příběh nedává absolutně žádný smysl. Což vůbec nevadí, protože opak stejně nikdo při smyslech nemohl očekávat. Vybuchují tu nanosvětlušky, motorky se rozkládají na výbušné nálože, kulky mají vlastní navádění s kamerou, každá druhá postava je ninja, každá čtvrtá postava má masku, kožený obleček a bizarní přezdívku, a The Rock jezdí v mini-tanku. Takže ne, pokračování akčního hitu natočeného podle dětských hraček opravdu nemá umělecké ambice nebo inteligentní děj a jako první vlaštovka uvozující nálož letních akčních blockbusterů má jediný cíl – bavit diváky akcí a výbuchy.

Problém je ale v tom, že ta akce a výbuchy jsou téměř všudypřítomné a navzájem splývají. Sice to není ani na chvilku nuda, na druhou stranu už pár dnů po zhlédnutí mám problém dát z hlavy dohromady, o čem že to bylo. O trochu výraznější je vizuálně působivá akce v Himalájích, která je úplně jiná, než všechno ostatní, zbytek je ale zapamatování nehodné pošťuchování s ninji, několik přestřelek a pár pěstních soubojů Dwaynea Johnsona s někým dalším. Podobně nekonečnou přehlídkou nevýrazné tuctové akce byli Transformers 2, debilita akčních scén mi zas připomněla Bitevní loď. Ta ale byla o poznání lépe natočená, příjemně gradovala a měla přímočařejší děj, nad jehož kličkami jste si nemuseli lámat hlavu. V G.I. Joe 2 je zápletka i přes svou arbitrárnost poměrně komplikovaná a ze začátku je dost obtížné zorientovat se, kdo je kdo (ovšem dá se to a není nutné vidět předchozí díl). Zběsilá režie Jona Chu k tomu akcí napěchovanému galimatyáši celkem sedí (režisér předtím natočil mimo jiné Let’s Dance 2, Let’s Dance 3D a dokument o Justinu Bieberovi). Značně překombinovaný scénář pochází od autorů scénáře k Zombielandu a jde o jednu velkou ptákovinu, což se samozřejmě čekalo a vyčítat to nikomu nehodlám.

Občas je ta demence ale opravdu neuvěřitelná. Např. když záporák v masce amerického prezidenta (a mistr trollingu) vidí, že se summit s lídry jaderných velmocí nevyvíjí tak, jak očekával (cílem bylo, aby všichni okamžitě zlikvidovali všechny své zásoby jaderných zbraní), vyřeší situaci tak, že vypálí všechno americké jaderné střelivo na jejich hlavní města. Ostatní jsou zaskočeni a reagují jediným možným způsobem – odpálí to své na Ameriku. V ten moment prezident americké hlavice deaktivuje a ostatním (opět zaskočeným) nezbude, než udělat to samé. Načež prezident řekne: „Vítejte ve světě bez jaderných zbraní, ha ha.“

Dwayne Johnson má prakticky hlavní roli a je super. Jonathan Pryce si dvojroli prezidenta zřejmě náramně užil a na téměř neznámou Adrianne Palicki se alespoň dobře kouká. Všichni ostatní jsou ale buď zbyteční, nebo málo využití, což je v případě některých vyloženě škoda.

Občasné technologické vychytávky a vizuálně zajímavé kamerové efekty vám v hlavě ještě pár dní zůstanou, děj a postavy už ale ne. G.I. Joe 2: Odveta okolo vás propluje bez šance zarýt se hlouběji pod kůži, na necelé dvě hodinky vás ale zabaví spolehlivě.

P.S. 3D použité ve filmu je novou technologií, která zamezuje blikání obrazu a šetří oči. Rozdíl poznat moc není. 3D je vcelku kvalitní, leč víceméně zbytečné.