CZ premiéra: 29. 4. 2010
Snímek podle knihy Cormacka McCarthyho (Tahle země není pro starý) nás zavádí do nedaleké, velmi neutěšené budoucnosti. Zemi postihla nespecifikovaná katastrofa, po níž zbyla jen pustá města a zčernalé kmeny mrtvých stromů na svazích. Většina lidské populace zmizela, zbytek se potuluje krajinou ve snaze najít něco k jídlu a přežít tak o den déle. Prakticky žádní živočichové však nepřežili, tudíž k obživě zůstávají dva základní zdroje – konzervy pro ty méně otrlé, a lidské maso pro všechny ostatní.
Touto nevlídnou kulisou prochází Otec (Mortensen) a Syn (Smit-McPhee), mířící na jih, k moři, za lepším počasím a možná i vyhlídkami. Jejich dlouhou, jednotvárnou cestu zpestřují pouze setkání s jinými, kteří unikli katastrofě. A zdaleka ne všechna tato setkání probíhají mírumilovně a v přátelském duchu. Otec navíc ví, že tu nezůstane věčně a ze všech sil se snaží Syna připravit na okamžik, kdy bude muset dál pokračovat sám.
Film vyniká unikátní atmosférou, která může s hrdostí nosit označení depresivní. Svět objevivší se na plátně je jakousi bizarní karikaturou toho našeho, kde každá věc, od vraků aut po rozpadlé domy přivádí bolestné vzpomínky na to, jak bylo kdysi dávno všechno krásné, veselé, a vyvolává před očima mlhavé vidiny lepších časů, které už nikdy znovu nenastanou. Kromě jednoho vzácného případu neuvidíte ve filmu nic nového. Všude jen špína, zmar a jednotvárná šeď, z níž vede únik pouze přes hrobníkovu lopatu. Jinými slovy – pokud máte citlivější povahu, přistupujte k „Cestě“ s velkou opatrností.
Výborným dojmem působí herecké výkony, a to v případě obou hlavních představitelů, jejichž zvláštní vztah, procházející různými změnami, tvoří základní osu celého filmu. Vedle nich se, trochu překvapivě, neztratí ani Charlize Theron v roli mrtvé Matky, zjevující se Otci za nocí v snech a vzpomínkách na minulost. Jejich prostřednictvím se divák dozvídá více o tom, co událostem filmu vlastně předcházelo. Sice nezjistíte, jaká katastrofa Zemi postihla (tvůrci sem dost nešikovně zařadili i scénu popisující noc, kdy zjevně k onomu neštěstí došlo – vzhledem k absenci vysvětlení je zbytečná), ale pochopíte, jak aktéři filmu (tedy především Otec) vlastně uvažují a co řídí jejich rozhodnutí a chování.
K ostatním postavám lze obecně říct jedno. Slouží pouze pro jednu konkrétní situaci, po jejímž skončení se s nimi už nikdy nesetkáte znovu. Některé z nich mají větší význam, jiné mi přišli v kontextu filmu docela zbytečné, nebo možná cíleně nevyužité, sloužící k tomu, aby se divák zamyslel nad jejich možným osudem.
„Cesta“ však trpí jedním, pro někoho možná velmi závažným problémem. Jedná se o její neuvěřitelnou rozvleklost a nedějovost. Scény setkání s kanibalskými tlupami střídají zdánlivě nekonečné pasáže plné dlouhých záběrů, kde se nic neděje, a které sice dobře podtrhují celkové depresivní ladění snímku, ale zároveň působí dost zdlouhavě. To jde místy do skutečných extrémů, kdy si některé pasáže musíte doslova přetrpět. Vlastní délka filmu také není zanedbatelná, což sebou nese chvíle, kdy, ačkoliv se tomu bráníte, neudržíte pozornost a přestáváte vnímat jak ono (ne)dění na plátně, tak i okolí, které postavy obklopuje.
Jistě, od podobně laděných snímků, které se soustředí především na zobrazení neveselých vyhlídek naší civilizace, většinou nečekáte akci, nicméně zrychlení některých scén by filmu docela pomohlo, tedy alespoň v očích průměrného návštěvníka kina. Ten sice některé pasáže bezesporu ocení, ale na druhou stranu ho sledování dost vyčerpá a unaví. „Cesta“ je bezesporu dobře natočeným, kvalitním filmem, který se ale nedá jednoznačně doporučit.
Vyžaduje totiž velmi specifický typ diváka, člověka, který se nedá zastrašit absencí příběhu a namísto toho se zcela ponoří do oné depresivní atmosféry, která celým filmem prostupuje. Pokud se za takový typ považujete, pak neváhejte a běžte snímek zhlédnout. Odměnou za trpělivost vám bude nevšední zážitek, po němž sice neodejdete s úsměvem a veselou myslí, ale který vám zároveň dlouho nevymizí z paměti. Všem ostatním, méně náročným a zábavu hledajícím, pak radím opatrnost a možná se zkuste poohlédnout po něčem stravitelnějším a optimističtějším.
70%
Režie: John Hillcoat
Hrají: Viggo Mortensen, Charlize Theron, Guy Pearce, Robert Duvall, Kodi Smit-McPhee, Garret Dillahunt, Michael K. Williams, Molly Parker
USA, 2009, 113 minut
Napsat komentář