V polovině prosince 1944 nastupuje vojín Jim Layton ke 101. výsadkové divizi. Ta se má v nebližších hodinách přesunout k odpočinku do Paříže, kde vojáci stráví Vánoce stranou od stále probíhajících bojů na západní frontě. Namísto volna je však ráno čeká přesun přímo na frontu, do Arden. Německé jednotky totiž podnikly silnou ofenzívu, kterou je samozřejmě nutné zastavit.

Situace je velmi vážná, neboť špatné počasí neumožňuje Spojencům nasadit svou klíčovou zbraň – leteckou podporu. Vojáci se tedy přesunují do oblasti bojů, což provází chaos v rozkazech, zbytečné zastávky na vykopání obranných pozic, které jsou prakticky ihned po dokončení opuštěny a nedostatek informací. Cílovou stanicí jednotky se nakonec stává město Bastogne. To má vysokou strategickou hodnotu, neboť se zde nachází křižovatka několika důležitých cest. Záhy poté, co sem Američané dorazí, je město odříznuto německými silami. Zásobování ze vzduchu není pro přetrvávající mlhu možné, vojáci jsou tak odkázáni na potraviny a munici, které mají sebou. Němci podnikají opakované útoky, k boji používají i tanky, avšak nedaří se jim obranu prolomit.

Své úsilí tedy posílí o rozhlasové vysílání, kde upozorňují na nezáviděníhodnou pozici obránců, navíc úspěšně ruší i většinu rádiové komunikace americké strany. Po nějaké době přichází i nabídka kapitulace, kterou však americký velitel velmi rázně a stručně odmítne. Němci tedy znovu zaútočí, přičemž situace obránců, kterým chybí především munice, vypadá kriticky. Dojde však k tolik očekávané změně počasí, a proti německým tankům startují americká letadla. Zároveň se objevují transportní stroje, které shazují tolik potřebné zásobami. Díky nim a za účasti podpory ze vzduchu jsou Němci poraženi, což se výrazně podepisuje na celkovém vítězství Spojenců v bitvě v Ardenách.

Dvěma cenami Akademie (z celkových šesti nominací) oceněný černobílý snímek, natočený v relativně krátkém časovém odstupu od bitvy v Ardenách. To se mimo jiné projevilo také přítomností skutečných účastníků bitvy, kteří ztvárnili některé z postav amerických vojáků. Na dnešní dobu působí některé pasáže trochu naivně, zejména práce s dobovými záběry poněkud pokulhává – krajina na nich neodpovídá zasněžené Belgii, místo útoku na tank je divákovi předloženo zničení lodi a tak dále, s čímž se ovšem u podobně letitých snímků musí počítat. Další problém je v absenci jakéhokoli děje, v celém filmu jde vlastně jen o to, že vojáci přijedou na místo určení, zahrabou se do sněhu a tu a tam z něj vylezou, aby šli na hlídku či zaujali nové obranné pozice.

Najdou se tu i historické nepřesnosti, např. účast německých vojáků v amerických uniformách. To je sice věc o bitvě v Ardenách notoricky známá, nicméně tyto jednotky operovaly mnohem více na sever, než je vidět ve filmu. Ovšem tyto výtky poměrně zdařile tají pod výbornou atmosférou, kterou se tvůrcům podařilo do snímku vložit. Situace vojáků, kteří chodí v rozedraných uniformách a rozpadlých botách, působí skutečně dojmem beznaděje a deprese. Kromě toho se tu nachází celá řada velmi silných scén, jako smrt vojáka, který se před nepřáteli schová do závěje, či zcela zbytečné úmrtí kvůli botám, odloženým mimo zákop. Z těchto důvodu lze zhlédnutí doporučit, dnešní diváka se ovšem musí připravit na to, že jde o letitou záležitost, která je na dnešní poměry a epické válečné velkofilmy značně statická. I samotné bojové scény jsou zde více méně okrajovou záležitostí, navíc natočenou s několika málo herci. Pokud se však divák přes tuto dlouhým časovým úsekem vyvolanou bariéru přenese, čeká ho solidní filmový zážitek, obsahující řadu nadprůměrných momentů.