CZ premiéra: 23. 9. 2010

Není to tak dávno, co si producenti mnuli ruce nad nebývalým úspěchem Románu pro ženy podle literární předlohy Michala Viewegha. Vztahovou komedii, ve které navíc zazářili Marek Vašut a Simona Stašová, pobavila nejen ženy, ale i jejich doprovod. Nyní se do kin řítí obdobný snímek, tentokrát s opačným zaměřením. S vyloženě pánskou zábavou ale nemá film režiséra Tomáše Bařiny (Bobule) bohužel moc společného.

Film vypráví o třech sourozencích. Cyril (Miroslav Donutil) je bankéř a bonviván, který cituje Oscara Wilda a utápí se v luxusu. Aneta (Vanda Hybnerová) žije průměrný život plný nenaplněných vztahů a živí se jako televizní reportérka. A Bruno (Miroslav Vladyka) je zakřiknutou a nesmělou hlavou rodiny, která je noční můrou každého otce.

Tyto tři nesourodé charaktery spojuje kromě příbuzenského vztahu ještě jedna věc – Brunova smrtelná nemoc. Jakmile jim doktor oznámí, že není jisté, kolik času mu zbývá, rozhodnou se se vzniklou situací vyrovnat po svém. A nenapadne je nic lepšího než vyrazit do přepychového hotelu ve Slovenských Tatrách a Brunovi zaplatit jako doprovod mladou slečnu Tali (Táňa Pauhofová), se kterou se téměř denně vídá na erotickém chatu.

Slaboučký příběh drží pohromadě jen stěží a film tak nestaví na ničem jiném než na konfrontacích mezi všemi rodinnými příslušníky. Ty většinou stojí za to. Donutil září v každém záběru (když ztropí v restauraci poprask kvůli polévce z prášku, tak si vzpomenete na slavné Hřebejkovy „stolové“ scény) a charisma z něj přímo tryská. Bohužel většinu filmu tvoří jen obyčejné dialogy, které postrádají spád a sílu, prázdné scény a scénáristická topornost. Filmu schází i nějaká vyloženě kladná postava. Nejkladněji se totiž jeví (pravděpodobně kvůli své nemoci) pouze Bruno, kterého dokázal Miroslav Vladyka ztvárnit sice skvěle, ale důrazem na nesmělost paradoxně zabil její potenciál a odhodlání.

Donutilova postava je jeho pravým opakem, jenž navíc nemá v českém filmu obdoby. Takovou cynickou svini, která žije z úplatků a neváhá svou pozici státního zástupce kdykoli zneužít ve svůj prospěch, jsem už dlouho v kině neviděl. Postava Vandy Hybnerové je zas na první pohled téměř zbytečná, důvod jejího zasazení do děje tak zůstává jediný – aby kontrastovala s Tali, která ač obstojí jako krásná a sympatická společnice, tak je zejména z Cyrilova vlivu degradována na pouhou sexuální otrokyni.

Rozhodně nesrovnávejte Román pro muže s Románem pro ženy. Kromě obdobného názvu a autora předlohy nemají oba filmy vůbec nic společného a to dokonce ani žánr. Román pro ženy byl čistou komedií, zatímco Román pro muže má spíš dramatické ambice. Občas mu to vychází, ale kdykoli se objeví na plátně třeba žárlivý přítel Tali (výborný Jan Budař), očekávané nastolení dramatické situace nechtěně vyznívá naopak komicky. Spousta dalších scén působí nuceně či strojeně, a to především nic neříkající úvod a naprosto zbytečný závěr.

Někdy ve druhé polovině snímku nastává nesmyslný zvrat, který dokonale obrací na ruby vyznění celého filmu a navíc sám sobě hází klacky pod nohy. Od té doby nemá počínání postav žádný smysl a místo šťastného konce příběh navozuje spíše depresivní pocity plné ukřivdění a nespravedlnosti.

Film se sice dá vykládat různými způsoby, jako nahlížení na moderní českou společnost (což by bylo dost ubohé), nebo jako satira na byrokracii. Ve výsledku ale není ničím jiným než zpackaným hybridním dramatem, které by si zasloužilo lepší režii a lepší knižní předlohu. Za této situace ji totiž nezachrání ani slušné herecké výkony, ani nádherné zasněžené exteriéry.