CSFD IMDb US Recenze

V červenci 1943 se situace Německa a jeho spojenců v Evropě zhoršuje. Na východě neuspěli v bitvě u Kurska, na Sicílii se pak vylodila americká a britská vojska. Jejich útoku nedokáže Itálie čelit a generálové této země uvažují o uzavření míru. Za tímto účelem přesvědčí krále Viktora Emanuela III., aby nechal uvěznit Mussoliniho. K tomu skutečně dojde, avšak zatčený Duce je následně osvobozen německými výsadkáři. Německá armáda zatím buduje obranu na západním břehu řeky Dněpr, která představuje pro Rudou armádu velkou překážku. Nacistům však působí velké problémy stále sílící partyzánské hnutí na obsazených územích, kde dochází k útokům na jejich vojáky a železniční transporty. Sovětské jednotky zatím zahajují přechod řeky, který probíhá na několika místech.

Navzdory těžkým ztrátám se podaří vybudovat předmostí. Na druhý břeh se dostávají další vojáci s bojovou technikou, nicméně lodě i pontonové mosty jsou nadále pod Německou palbou. Z rozkazu sovětského velení také dochází de facto k obětování jedné jednotky, která dostává za úkol držet se na západním břehu do posledního muže a odvrátit tak pozornost nepřítele od jiných sektorů celé operace. Situaci zkomplikuje také Stalin, který trvá na rychlém obsazení Kyjeva, k němuž podle něj musí 7. listopadu, na výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Za tímto účelem se tajně přesunou značné síly z některých úseků a následně zahájí úder na město. Součástí plánu je také noční, psychologický útok tanků se zapnutými světly a osazenými sirénami. Podaří se jim prolomit německou linii, sovětská pěchota následně vstoupí do města a po těžkých bojích ho obsadí, čímž úspěšně zakončí obrovskou bitvu o Dněpr. Poté dochází k Teheránské konferenci, kde se setkávají Stalin, Churchil a Roosevelt. Stalin apeluje na rychlé otevření druhé fronty ve Francii, což se sice nelíbí jeho britskému protějšku, ovšem americký prezident se v tomto ohledu přiklání na stranu Sovětského svazu.

Druhý díl pětidílné série Jurije Ozerova pojednává o čtyři měsíce trvajícím střetnutí u řeky Dněpr, které patřilo mezi největší bitvy druhé světové války. Styl snímku se oproti prvnímu dílu nijak výrazně nezměnil. Opět zde vystupují především reálné postavy, stejné zůstalo také občanské využití utlumených barev za účelem navození pocitu autentičnosti. Zachovány zůstaly také velkolepé bojové scény. Žádná z nich, včetně prvního překročení řeky Dněpr, sice nemá takovou atmosféru jako boje u Kurska v předchozím filmu, stále však neschází patřičně epické výjevy, jichž se účastní desítky kusů těžké bojové techniky a stovky komparsistů coby sovětských a německých vojáků. Značnou část děje navíc vyplňuje souvislý příběh důstojníka sovětského dělostřelectva (vystupoval už v Ohnivé duze), díky kterému se snižuje určitá roztříštěnost vyvolaná častými změnami místa a děje, daná snahou tvůrců ukázat co největší množství klíčových historických události.

Zachovány ovšem zůstaly také některé nedostatky. Mezi ně patří např. zbytečné využití dobových záběrů tam, kde to absolutně není nutné (v tomto případě likvidace německých vlaků – pokud nebyl problém natočit destrukci modelu mostu, odstřel pár sloupů u trati by se dal určitě zvládnout taky). Stejná také zůstala poněkud nešťastná metoda dabování všech postav do ruštiny. Onen dabing totiž probíhá přes dialogy, což působí místy docela otravným a někdy, např. při rozhovoru Stalina a Roosevelta, i poněkud matoucím dojmem. Samotná scéna z Teheránu jako taková navíc není příliš záživná a její politický podtext v dnešní době tak maximálně naštve. Přesto ale platí, že Ozerov bez větších problémů udržel úroveň, kterou stanovil prvním dílem a znovu natočil výpravný film, který stojí díky své velkoleposti za zhlédnutí.