Osvobození: Ohnivá duha (Osvobozhdenie Ognennaya Duga) – Bitva u Kurska – recenze

CSFD IMDb US Recenze

25. března 1943 se koná porada německých generálů a Adolfa Hitlera. Vůdce Třetí říše na ní dorazí krajně rozladěn poté, co měl možnost zhlédnout polní test nejnovějšího tanku Tiger. Hitler si vyslechne plán na novou ofenzivu proti Sovětskému svazu, avšak posune její termín, aby se jeho jednotky měly dost času připravit a nařídí také odeslání všech nových tanků zpět do továren za účelem vybavení silnějším pancířem. O něco později se podobná schůze uskuteční také na sovětské straně. Velení Rudé armády zde správně odhadne chystané německé záměry, tedy útok v oblasti Kurska. V jeho předvečer se podaří zajmout nepřátelského vojáka, který chystanou ofenzivu nejen potvrdí, ale zároveň prozradí i přesný začátek.

ood_1

Sovětská strana na to reaguje mohutným dělostřeleckým přepadem, jímž způsobí nepříteli těžké ztráty. Německé velení však od svého záměru neustoupí a navzdory tvrzení velitele útočných sil pouze posune začátek. Hodiny vyčkávání mají těžká dopad především na psychiku sovětských důstojníků. Vlastní úder následně započne a tanky a pěchota německé armády zaútočí na sovětské linie. Navzdory úsilí obránců se jim podaří na mnoha místech prorazit a zatlačit sovětské jednotky o několik kilometrů zpět. Do akce nastupují sovětští tankisté, kteří se střetnou se svými protivníky v bitvě u vesnice Prochorovka. Dochází zde k vůbec největší tankové bitvě dosavadních dějin a obě strany zde utrpí citelné ztráty na obrněných vozidlech i jejich posádkách. Následky bitvy jsou ale horší pro Němce. V rámci své ofenzivy nasadily veškeré dostupné síly včetně záloh a nyní nedokáží nahradit ztracené lidi a techniku. Jejich útok se tak postupně zpomaluje. Sovětský velitel, maršál Žukov, proto požádá Stalina o možnost nasazení záloh vlastních. Podle původního plánu měly zasáhnout do boje poté, co sovětská obrana zadrží německý úder a sloužit při protiútoku. Nyní však jejich příjezd pomůže definitivně odrazit nápor nepřítele a získat tak pro Sovětský svaz rozhodné vítězství v bitvě u Kurska.

ood_2

Sovětský svaz vyprodukoval v desetiletích po druhé světové válce obrovské množství válečných filmů, často velmi výpravných a vpravdě epických. Pětidílná koprodukční série Osvobození pak představuje jeden z vrcholů snahy o monumentální zobrazení klíčových událostí největšího konfliktu v dějinách. Samozřejmě s primárním důrazem na východní frontu, záběry odjinud jsou velmi krátké a pouze naznačují, že se v oněch místech něco dělo. Režie se chopil Jurij Ozerov, muž, který se na poli žánru pohyboval ve více případech a válečné filmy tvoří značnou část jeho celkové režijní filmografie. Těžištěm prvního dílu série se stávají především skutečně velkolepé scény z bojiště, kdy kamera zachycuje desítky jedoucích tanků, následovaných řadami pěchoty, to celé samozřejmě podkreslené odpovídajícím hudebním doprovodem. Pro natáčení bylo shromážděno velké množství tanků, byť pouze část z nich (konkrétně osmnáct) prošlo přestavbou do podoby vozidel používaných za války německými silami.

ood_3

Řešení má podobu jakési obrněné verze Potěmkinovy vesnice, kdy jsou přestavěná vozidla nejblíže ke kameře, zatímco v pozadí projíždějí tanky neupravené. Snímek v sobě nese i dokumentární charakter. Vystupují zde reálné osoby státníků a vojevůdců (zejména Churchil nemá chybu). Některé události nicméně nejsou ztvárněny podle skutečnosti, z dnešního pohledu působí dost naivně vykreslení sovětských generálů i prostých vojáků jako „správných chlapíků,“ bez chyb, bázně a hany. Podobná propaganda je ovšem společným rysem pro většinu válečných filmů natočených v Sovětském svazu. I s odstupem doby ale snímek nabízí skutečně velké bojové scény, které možná ve svých detailech nejsou úplně dokonalé, nicméně jejich zhlédnutí patří k nejpůsobivějším zážitkům, jaké vám sovětské válečné filmy mohou nabídnout. Zajímavé je také použití barvených filtrů. Když najednou v bitvě u Prochorovky zčervená celá obraz, pochmurná atmosféra celé scenerie je víc než zdařilá.

Hodnoceni: 70%

Režie: Jurij Ozerov
Scénář: Jurij Ozerov, Jurij Bondarev, Oskar Kurganov
Kamera: Igor Slabnevič
Hudba: Jurij Levitin
Hraji: Sergej Nikoněnko, Vladimir Samojlov, Jan Englert, Fritz Diez, Larisa Golubkina, Barbara Brylska, Daniel Olbrychski, Vasilij Šukšin, Vladimir Koreněv, Anatolij Kuzněcov, Alexej Smirnov, Franciszek Pieczka, Pyotr Glebov, Anatolij Romašin, Vladimir Zamanskij, Iren Azer, Eduard Izotov, Hardy Krüger, Florin Piersic, Nikolaj Oljalin,
Sovětský svaz / Východní Německo / Polsko / Itálie, 1967, 90 min

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *