Soundtrack k Bídníkům Toma Hoopera je svým způsobem unikátní. Většina písní ve filmových muzikálech totiž vzniká tak, že se nejprve složí hudba, k ní herci nazpívají své party a v průběhu natáčení už jen otevírají pusy a trefují se do předzpívaných tracků. U Bídníků se nejprve nahrál zpěv, a to už během natáčení. Herci museli kromě hraní i zpívat, jako doprovod jim do sluchátek někdo hrál pouze základní melodii na piano. Teprve k nahranému zpěvu se dodělala hudba, tu zkomponoval skladatel Claude-Michel Schönberg, který vytvářel hudbu už k divadelním Bídníkům. Takže když koukáte na film, můžete si být jistí, že veškerý zpěv je mimořádně autentický, neboť vznikal přímo během scén, které vidíte ve filmu.

Ne každému musí takový postup sednout. V každé písni je totiž znát až příliš procítěnost hereckých výkonů a míra hereckého nasazení, neboť součástí zpěvu jsou různé vzlyky, zalykání a případně i těžké oddechování, v závislosti na dané scéně. Rozhodně to písním přidává na realističnosti, na druhou stranu je to velké odbočení od klasické muzikálové stylizace, kdy je zpěv naopak záležitostí velmi profesionálního přednesu, vyčištěného od veškerých nechtěných zvuků a ruchů.

Každopádně je úžasný zážitek slyšet zpívat tak náročné texty Anne Hathaway nebo Hugh Jackmana (kteří zpívají skoro operně) a ještě víc Russella Crowa (který zní spíš jako rockový zpěvák). Amanda Seyfried a Eddie Redmayne jsou již méně výrazní a Sacha Baron Cohen s Helenou Bonham Carter jsou zas groteskově hraví. Tak jako jejich postavy ve filmu.

Album má pár minut přes hodinu, z čehož vyplývá, že z tučného repertoáru písní se dostalo jen na ty nejdůležitější (nevešly se např. A Little Fall of Rain nebo Who am I?), přičemž některé jsou oproti filmu ještě zkrácené. A je to dobře. Songy jsou nahuštěnější a soundtrack celkově přijatelnější, než kdyby měl hodiny dvě.

Osobně mám pár skladeb oblíbených a byl bych schopný pouštět si je neustále dokola, především ty dynamičtější a ty, kde spolu zpívají Jackman s Crowem. Úvodní Look Down i duel The Confrontation mají neuvěřitelný náboj a jejich hudební aranžmá jsou skvělá. Bravurní je procítěné sólo Anne Hathaway I Dreamed a Dream, revolucionářského ducha zas rozhodně nepostrádá ABC Café – Red And Black s vynikajícím textem. Master of the House je skladba plná humoru a Croweovo sólové Javert’s Suicide zas plné pokory a odhodlání. Většina zbylých písní mě však nechává spíše chladným, a přestože se mi líbí jejich hudební provedení, texty mi už nepřijdou nijak úžasné a dvakrát mi jejich poslech bohatě stačil. Lacině dojemná Castle On a Cloud nebo zamilovaná In My Life – A Heart Full of Love ničím nevynikají.