Jaký film si zvolíte během depresivního podzimu? Ten, který ve vás posílí optimismus, nebo ten, který všudypřítomnou melancholii ztvrdí špatným koncem? Vybrali jsme pro vás 9 filmů té druhé kategorie, takže pokud pro jednou nechcete vidět, jak se hrdinům vše podaří a jak vlastně všechny napínavé příběhy dobře skončí, inspiraci můžete nalézt zde. Tedy za předpokladu, že vám nevadí masivní, ale opravdu MASIVNÍ spoilery.
Killer (1989, r. John Woo)
Filip Šula
Profesionální zabiják s morálním kodexem Jeffrey (Chow Yun-Fat) při jedné zakázce omylem připraví zpěvačku Jennie o zrak. Snaží se svou chybu napravit a sehnat peníze na náročnou operaci očí, přičemž musí unikat jak před gangstery, kterým se živý moc nehodí, tak před policejním inspektorem Lim, který k němu začne cítit cosi jako respekt. Film vrcholí v opuštěném kostele, kde Jeffrey, Li a Jennie čelí obrovské přesile zabijáků. Mělo by být jasné, jak to skončí – záporáci umřou, klaďasové přežijí a Jennie v katarzním závěru opět uvidí. Jenže spíše než akční blockbuster je Killer bezmála lyricky odvyprávěnou tragédií a tak je Jeffrey v závěrečné přestřelce postřelen mimo jiné i do očí a Li je zatčen za vraždu hlavního záporáka, jenž se zrovna vzdával policii. V jedné z posledních scén se slepí Jeffrey a Jennie plazí po zemi ve snaze nalézt jeden druhého, ale těsně se minou, Jeffrey umírá a Jennie zůstává opuštěna mezi hořícími troskami a hromadou mrtvol. To by se v Hollywoodu nestalo.
Velké ticho/Velký klid (Il Grande silenzio, 1968, r. Sergio Corbucci)
Jan Hauer
Banda obzvlášť odporných ničemů z oboru lovců odměn drží skupinu lidí v baru v jakémsi zapadlém městě. Proti těmto mizerům, v jejich čele stojí psychopatický velitel, vyráží němý hrdina. Osamocený, jak se na western sluší, odkázaný pouze na své střelecké umění a také technickou novinku v podobě automatické pistole. Zkrátka obraz jako dělaný pro správnou finální přestřelku. Jenomže, ono to dopadne trochu jinak, než by se čekalo. Hrdina končí odpraven na zemi, stejný osud čeká i všechny bezbranné lidi v baru. A ona výborná zbraň mění majitele a stěhuje se k hlavnímu lotrovi. Krásně depresivní tečka za depresivním westernem.
Note: K filmu vznikl také alternativní konec, kde nastupuje tradičnější scénář. Hrdina zde úspěšně zlikviduje své protivníky a všechno dobře dopadne. Na originální závěr to nemá ani náhodou…
Dlouhá cesta (A Walk to Remember, 2002, r. Adam Shankman)
Marie Barešová
V romantických filmech ústřední páry často klopýtají přes nějaké překážky, ale závěrečný happy end je smete všechny pod koberec. Láskyplné příběhy, které končí smutně, patří k nejtragičtějším filmovým zážitkům. Jedním z nejmelodramatičtějších a nejvyhrocenějších příkladů podobného konce je závěr snímku Dlouhá cesta. Klišé story o tom, jak se špatný kluk zamiluje do dívky, která je naprostým ztělesněním dobra, ušlechtilosti a spravedlnosti. Jenže v osmnácti letech jí zbývá posledních pár měsíců života (!!!). Chlapec je napraven, pár uzavře sňatek, ale nevěsta dva měsíce po něm umírá. Nejsmutnější. To nevymyslíš a nečekáš. Jakože ona vážně umře (!!!).
Mlha (The Mist, 2007, r. Frank Darabont)
Jan Varga
V líném americkém městečku způsobí pozdvižení nečekaný mlžný opar, opravdové peklo však začne, až když se objeví obrovští brouci a gigantická chapadla. Smrtelné nebezpečí přitom nečíhá jen venku, je třeba dávat si pozor i na nábožensky fanatické sousedy, se kterými sdílíte úkryt v podobě supermarketu. Malé skupince přeživších se nakonec podaří z centra dění ujet, s příšerami za zadkem jim ale dojde benzín. Aby hlavní hrdina ušetřil ostatní mimořádně nepříjemné smrti, zastřelí je všechny včetně vlastního synka. Ukázkově špatnému konci však nasadí korunu to, že pouhých pár vteřin od posledního výstřelu se mlha rozplyne a do městečka dorazí armádní výpomoc…
4:44 The Last Day on Earth (2011, Abel Ferrara)
Jaromír Franta
4:44 The Last Day on Earth Abela Ferrary je sice filmem, kde skončí svět, ale rozhodně se nedá tvrdit, že jde o výsostně depresivní drama, kde se jen a pouze pronášejí proslovy útočící na city o tom, kde lidstvo vlastně udělalo chybu. Ferrarův prozatím poslední snímek je spíše komorním a velmi uzavřeným: většina scén se odehrává v bytě, kde prožívají svůj poslední den na Zemi oba protagonisté, milenci Skye (Shanyn Leigh) a Cisco (Willem Dafoe). Ti provádějí běžné úkony až do posledního konce: Skye maluje, Cisco skypeuje, pak se také spolu vyspí, pohádají se a pak si Cisco jde sednout s přáteli… a tak dále. Pro Ferraru je konec světa spíše na pozadí: nakonec jde o genderový zápas obou s koncem světa smířených postav. Dokud samozřejmě nenastane ona osudná čtvrtá hodina a čtyřicátá čtvrtá minuta, nevypne se veškerá elektronika a pak už jen… bílo.
Nebeští jezdci (1968, r. Jindřich Polák)
Martin Kos
Mezinárodní posádka vojenského bombardéru zažívá při svém působení ve službách RAF rutinní kolotoč vzdušných akcí a odpočinku, který však ukončí finální souboj s německou stíhačkou nad kanálem La Manche. Oba letouny po vzájemné snaze o zneškodnění protivníka míří k zemi a smrtelný pád přežijí pouze Prcek (Jiří Hrzán) spolu s nepřátelským Němcem, kteří obývají nafukovací záchranný člun. Výslednou situaci plnou smutku a beznaděje podtrhuje poslední záběr filmu, který kromě malého člunu s dvěma vojáky nerámuje nic jiného než mořskou hladinu a předznamenává smrt i obou přeživších.
Star Trek II: Khanův hněv (Star Trek II: Wrath of Khan, 1982, r. Nicholas Meyer)
Stanislav Antoň
V kině byl letos nový Star Trek, což je vlastně taková reimaginace nejslavnějšího a nejúspěšnějšího startrekovského filmu. A i letos tvůrci neodolali a pokusili se znovu ukázat nejdrtivější scénu této filmové série. Po bitvě s Khanovou lodí je Enterprise těžce poškozená a je nutné provést opravu v jejím reaktoru. Ten je ale zamořen radiací. Spock reaktor opraví, ale zemře na následky ozáření. Ale oproti filmu Star Trek: Do temnoty ho neoživí nějaká “magická krev”, kterou McCoy předtím vyzkoušel na plyšové kouli známé jako Tribble. Je skutečně mrtvý a nic se na tom nedá změnit. Tedy až do dalšího dílu 😉
Napola: Hitlerova elita (Napola – Elite für den Führer, 2004, r. Dennis Gansel)
Tereza Antoňová
Píše se rok 1942 a sedmnáctiletý Friedrich doufá, že i přes své nuzné poměry v životě něčeho dosáhne. Díky své fyzičce a árijskému vzhledu se dostane na elitní střední školu, kam chodí především děti rodičů z vyšších kruhů. Skamarádí se s Albrechtem, který je na škole jen díky otci, vysoce postavenému důstojníkovi SS. Albrecht má jisté pochybnosti o ideologii, kterou ostatní přijímají tak, jak je jim servírována. Pochybnosti se promění v odpor po noční akci, na které zjistí, že jejich protivníky nebyli ozbrojení ruští vojáci, ale děti. Albrecht se sesype. Ve své slohové práci označí nacisty za zlo a ani po naléhání své stanovisko nezmění. Otec ho za jeho jednání hodlá poslat s jednotkami SS na frontu, ale on raději volí smrt vlastní rukou, než aby stál na straně zla. Friedrich také pochopí, co se okolo děje a ze školy raději odchází. Konec snům o zářné budoucnosti.
Melancholia (2011, r. Lars von Trier)
Marek Slovák
Melancholia pracuje s konvencemi sci-fi o hrozícím zániku země, ale tyto staví okázale na odiv a jde proti konvenčnímu vyústění. V klasickém hollywoodském filmu daného žánru bychom sledovali, jak se skupina lidí snaží katastrofu s apokalyptickými následky odvrátit, přičemž se jim to na konec „překvapivě“ podaří. Zato u Triera od prvních minut díky flashforwardu ukazujícímu zánik Země víme, jak snímek skončí, díky čemuž je epilog, jenž je v silném stylistickém protikladu k výrazně estetizovanému prologu, nesmírně emocionálně působivý. A vzhledem k zapojení postupů uměleckého filmu je možné diskutovat, jestli vůbec jde o konec světa, nebo se vše uzpůsobovalo stavu vědomí (melancholii) jedné ze dvou protagonistek (Kirsten Dunst). Některé snímky svůj závěr prozradí hned na začátku a na konci si nemusíte být jisti, nakolik je prezentované spolehlivé, milí spoilerofobici.