V uplynulých několika dnech měly premiéry hned dva původní seriály českých televizí, Gympl a Základka, Nova a Prima tak uvedly námětově prakticky shodné seriály a přece tak rozdílné (a nebyla by to ČT, aby nebyla tím třetím vzadu a nenabídla seriál Ententýky, kde děti chodí do školky, ale tomu se věnovat nebudeme). A dá se říct, že čím vyšší škola, tím vyšší nároky snese. Začneme ale chronologicky. Jako první svůj výtvor uvedla Prima a začala tím povinným stupněm vzdělání.

Základka

Narozdíl od Novy zvolila vcelku rozumný formát 30 minutového seriálu, ale ve skutečnosti nedokázala naplnit ani tak nuznou stopáž, aby se přitom neztrapnila. Už začátek toho podivného stvoření je zvláštní. A scéna, v níž Bohumil Klepl v roli ředitele urazí všechny osoby ženského pohlaví ve sboru, aby pak klíč věnoval té nejkrásnější (= nejmladší a nejblběji vypadající), je pak jako z jiného světa. Televizní kamera se na Primě minimálně dekádu nevyvíjí a vypadá pořád stejně jako ve VKV, Letišti a dalších seriálech, které komerční dvojka vyprodukovala.

Ale potíž není ani tak v tom, jak to všechno vypadá. I ta nejobyčejnější technická stránka se dá zakrýt nápady, říznými vtipy a sympatickými postavami. Bohužel ani jednoho se primáckému seriálu nedostává. Postavy jsou když ne nezajímavé, tak vysloveně protivné. Posuďte sami z popisu jednoho charakteru přímo z oficiálního webu: “Kamila, která učí přírodopis, je naivní a romantická holka s velmi nízkým sebevědomím. Slzy jí vstoupí do očí pokaždé, když na ni někdo zvýší hlas.” Nebo: “Dějepisář Milan Zola (Oldřich Navrátil) si libuje v historických převlecích. Školní rok hodlá zahájit v kostýmu egyptského faraona.” Chtěli byste se na to dívat každý týden? A když učitelé v ředitelně začnou řešit, kdo má největší přirození v šoubyznysu, člověka napadne, jak hluboko může originální produkce ještě klesnout…

(Odpověď: hlouběji ne, 30 minut je příliš krátká doba.)

 Tím nechci nijak shazovat herce, kteří zcela zjevně dělají, co jim scénář nakázal. Není vina Jiřího Langmajera, že vzal postavu sebestředného idiota, který díky svému kníru vypadá tak, jak si většina lidí představí východoněmeckého pornoherce. Tedy, je jeho vina, že kývl na tuto roli. Kapitola sama pro sebe je již zmíněný ředitel v podání Bohumila Klepla, který po celou epizodu působil jako arogantní parchant, s nímž by nikdo nechtěl mít nic společného.

O to víc v první epizodě překvapí absence žáků, kteří by měli hrát pomyslnou druhou stranu. Kromě dvou, kteří ukradnou žebřík, není v celé epizodě ani jedno dítě.

V Základce sice hrají dobří herci, nejméně stejně dobří jako u konkurence, ale všechno je jaksi upocenější a trapnější. Chování postav je afektované a nevěřím, že kdyby se tak chovali reální lidé, někdo by se s nimi bavil.

O to víc baví iluze Primy, že porazí Novu a stane se českým komerčním kanálem číslo jedna. Nestane. To nehrozí, pokud nevyprodukuje alespoň jeden původní seriál, který by se po pilotu okamžitě neocitl v odpadu většiny uživatelů CSFD. Nepřekvapí však, že po první střetnutí s nováckým Gymplem se Základka odporoučela z pondělního večera na páteční (dál už asi utéct nemohla). V USA se takový pohyb většinou rovná činnosti raněného zvířete, které se odplazí do rohu a potichu chcípne…

O několik tříd výš (doslova i obrazně) úřaduje Gympl s ručením omezeným, ale ani Nova z boje nevyšla bez šrámů. Gympl má oproti Základce jednu zásadní nevýhodu, tvůrci mu nasadili hodinovou stopáž. Což by vadilo, pokud by šlo o seriál komediální, což nás ale zcela evidentně nečeká. Gympl je spíš seriál “ze života”, tudíž něco podobného loňskému 4teens z ČT (viz moje velmi oblíbená recenze…).

Ale snaha se Gymplu nedá upřít. Za prvé dokázal svoje postavy jednoduše a přitom účinně charakterizovat. Ředitel, který se rád napije (Heřmánek), jeho dravá zástupkyně (sexy padouch Lucie Benešová), snaživý nováček (Ondřej Brzobohatý), homosexuální účetní (Milan Šteindler, jak ho neznáte) a ta nejhodnější učitelka na světě (Libuše Šafránková). A tím výčet známých tváří zdaleka nekončí. Zatímco Základka si musela vystačit s cca 10 lidmi, svět Gymplu hned v prvním díle zaplnily desítky postav a charakterů, se kterými se budeme periodicky setkávat, pokud se rozhodneme, že nám Gympl za to stojí.

Po pravdě, nestojí. Není tak dobrý, aby ospravedlnil svou existenci. Kromě herců postrádá jakékoliv pořádné lákadlo. Herci přepadávají ze spisovné řeči do hovorové bez ladu a skladu a jejich projev rozhodně nevzbuzuje dojem současnosti. Ještě o něco hůř jsou na tom studenti. Ti ve 14 chlastají ve škole vodku, kouří, ale přitom neumějí vůbec hrát a repliky ze scénáře spíš recitují (do teď jsem nepochopil, jestli je jedna z dětských postav dementní, nebo jeho představitel jenom tak hraje).

Přesto je Gympl vítězem nejen ve sledovanosti, ale také v kvalitě. Nenabízí toho moc, žádná revoluce se nekoná. Nekoná se ani evoluce. Ale výjimečně, díky profesionalitě lidí za kamerou, se nedá říct, že by šlo o jasný krok zpět. A to je, jak tak na letošní seriálový podzim v ČR sleduji, vlastně taky taková malá revoluce…