Hannibal přišel jako zjevení. Tedy ne pro lidi, kteří americkou seriálovou scénu sledují trochu pravidelně, protože tam se o Madsi Mikkelsenovi v roli Hannibala mluvilo už před rokem, ale i tak nám Bryan Fuller (Pushing Daisies) naservíroval výjimečný seriál.

Co může člověka překvapit na seriálu o slavném kanibalovi a gurmánovi, říkáte si? V podstatě všechno ostatní, zní jednoduchá odpověď. Hannibal je další pokračovatelem seriálů, které si neberou servítky a zobrazují beze studu vše, z čeho se normálním lidem musí zákonitě dělat špatně. Rozřezaná těla, kanibalismus, mrtvoly nabodané na paroží – tvůrci servírují násilí jaksi mimochodem, přesto je neoddělitelnou součástí Hannibalova světa.

Je nutné podtrhnout herecké výkony všech zúčastněných, mimo Mikkelsena také Hugha Dancyho (role Willa Grahama). Graham pracuje pro FBI na pozici zvláštního vyšetřovatele, protože se dokáže vcítit do mysli psychopatických vrahů. Problém je, že tato schopnost začne rozežírat jeho vlastní psychiku. A to, že právě Hannibal Lecter se stane jeho psychologem, není k dobrému. V roli vrchního agenta FBI, který tlačí Grahama do dalších vyšetřování, je odpovídající, ale poměrně jednorozměrný Laurence Fishburne. A protože i Hannibal potřebuje psychologa, můžeme se těšit na Gilian Anderson s poměrně zvláštním jménem Bedelia du Maurier (zajímalo by mě, nakolik je to narážka na slavnou hororovou spisovatelku).

Sledujeme epizodické i dlouhotrvající případy, ale na ničem z toho v podstatě nezáleží a jsou kolem postav budovány tak nějak mimochodem. Jediné, na čem doopravdy záleží, je Mikkelsenův démonický výraz, jeho minimalistické herectví a líčení, které (zvlášť v prvních epizodách) vytváří dojem, že jeho obličej je ve skutečnosti gumovou maskou. To všechno jeho postavu odcizuje a vzdaluje od toho, jak si představujeme normální lidi. Jeho Hannibal je perfektní postava a snadno v mých očích překonal Anthonyho Hopkinse, byť si nedovedu představit nikoho, kdo by s ním po této roli chtěl jít na večeři ve dvou. To by bylo jako jít na kávu se Standou Křečkem poté, co hrál Maryšu…

Ale není to nechutnost, s jakou rády operují slashery a podobné horory. Ta je sice přítomná, ale ve skutečnosti na diváka daleko víc doléhá těžká, hutná atmosféra naplněná depresí a temnotou v samém nitru postav. Právě s atmosférou si poradil režisér David Slade na jedničku a přiznám se, že po první epizodě jsem jen těžko sbíral síly na druhou. Pocit marnosti a deprese z následujících epizod pomalu ustupuje, snad proto, že si člověk zvykne na všechno.

Stejně ale potěší množství audiovizuálních nápadů, ať už jde o Grahamovy halucinace nebo jiné záběry. Pravděpodobně nejšílenější byl záběr z pohledu dívky, která nevidí obličeje – ta necelá minuta už byla na hranici hororu.

To, že Hannibal vznikl na NBC a ne na kabelovce, je největší chyba za posledních několik let. Jeho sledovanost je mizivá (nedivím se, kdo by měl náladu si po dni v práci pustit právě Hannibala?) a jen zázrakem získal druhou sérii.