CZ Premiéra: 31.10.2013

CSFD IMDb US Recenze

Populární knižní krimi série dánského spisovatele Jussiho Adler-Olsena (vyšla i u nás) se dočkala filmového zpracování své první části. Pokračování už je na cestě, neboť Žena v kleci se stala nejúspěšnějším dánským filmem za posledních 10 let. Částečně díky značné oblibě knižní předlohy, částečně díky scénáristovi Nikolaji Arcelovi, který se proslavil scénářem ke švédské verzi Mužů, kteří nenávidí ženy.

Hlavní hrdina, komisař Carl (Nikolaj Lie Kaas s kamennou tváří – jednou by mohl hrát např. Punishera), je po nevydařené akci (jeden kolega mrtvý, druhý ochrnutý) převelen do nově vzniklého oddělení s názvem Q, kde dostane za úkol třídit staré nevyřešené případy. Takže nejhorší práce, kterou na policejní stanici mohl dostat, navíc má k dispozici jediného kolegu, nadšeného a mimořádně aktivního Araba, který doposud jen razítkoval poštu. Přesto hned první případ, na který Carl sáhne, se rozhodne se zpožděním vyřešit. Jde o oblíbenou mladou političku, která před pěti lety záhadně zmizela při plavbě na trajektu…

Asi není žádný spoiler, že ona politička v tomto případě nespáchala sebevraždu, jak se píše v policejním spisu, ale že byla unesena s úmyslem zabití nějakým psychopatem. Film se jmenuje Žena v kleci, takže se i dá předpokládat, že únosce svou oběť drží v nějakém zařízení a čeká na svou příležitost. To se ostatně dovíte téměř z počátku, protože film soustavně stříhá mezi dvojicí nesourodých detektivů a lapenou ženou, kterak se vypořádává s neblahým osudem. Takže v tomto ohledu je divák vždy o krok napřed před jeho hrdiny. Ti téměř celou dobu nevědí, zdali ještě pohřešovaná žije, nebo jestli je už dávno mrtvá a oni se honí za nově nabytými stopami zbytečně. Tento způsob filmového vyprávění však podle mě nefunguje, protože připravuje diváka o napětí a momenty překvapení, což je oboje u severských detektivek naprosto zásadní ingredience.

Moc se mi líbil motiv záporáka k jeho činům (a ne, není v tom politika). Na druhou stranu jsem ale nepochopil, proč unesenou hned nezabije a proč ji místo toho drží zavřenou, navíc za tak komplikovaných podmínek (které tady nebudu rozmazávat). Trochu problém jsem měl i s ústředním hrdinou, který není zrovna dvakrát sympatický a je těžké se s ním ztotožnit, zvlášť když je to takový studený čumák s vizáží ranaře po flámu. Spíš jsem měl sklony ho litovat, když jsem viděl, jak se neukotvený potácí zpackaným životem a nemá sílu ani zatnout tipec nevychovanému synovi. Mnohem zajímavější je jeho arabský parťák, který působí mnohem sympatičtěji, optimističtěji a je místy i vtipný.

Žena v kleci se od většiny ostatních severských thrillerů, které se v poslední době dostaly díky své výraznosti i do našich kin, odlišuje tím, že není výrazná téměř ničím. Zmínění Muži, kteří nenávidí ženy byli podstatně lépe napsaní, měli zajímavější postavy, byli lépe vyprávěni a měli působivější atmosféru. Lovci hlav zase oplývali krvavými scénami a množstvím černého humoru. Žena v kleci je oproti nim šedivější řadová detektivka, která má přeci jen depresivnější a naturalističtější nádech než detektivky americké. Např. záběry z „klece“ vypadají jako něco ze Saw.

Přesto film není špatný. Režie je celkem zdařilá, herci nadprůměrní, výtvarná stránka filmu působivá. Na poli 90 minut snímek celkem šlape, ale doplácí na nedopečený příběh obsahující spoustu scénáristických berliček (podivné náhody, nelogičnosti atd.) a na nepříliš zajímavé a zjednodušené postavy. Jde však o slibný rozjezd série, na jejíž další díly jsem upřímně zvědavý. Ten nápad s odloženými a nedořešenými případy v oddělení Q mi totiž přijde velmi zajímavý a nosný.