CZ premiéra: 19. 11. 2009
Žít s nějakou poruchou či anomálií je těžké. Pro člověka, který trpí od dětství nějakými záchvaty, je taky sakra těžké najít partnera – kdo by si dobrovolně nabíral víc starostí,než musí? Pokud je daná anomálie navíc ojedinělá, problémy se ještě násobí. Takže když se člověk narodí s tím, že má ,,záchvaty“cestování v čase, tj. že se občas, většinou když je ve stresu nebo pije, přemístí do minulosti nebo budoucnosti, má o samotu postaráno.
To přesně je případ Henryho, který svou schopnost objevil, když byl malý, při nehodě, kde přišel o matku. To máme dvojnásobné trauma. A teď si vezměte, že Henry cestuje do okamžiků, které pro něj mají nějaký velký význam – takže svou matku občas v minulosti vidí, ale ví, že ji nikdy nebude mít. A jednoho dne do tohoto osamělého života vstoupí krásná Clare, kterou mladý muž sice vidí poprvé, ale ona ho zná celý život – ano, starší Henry za ní cestoval (resp. bude cestovat), když byla malá. Tím se odbourává problém s jeho jinakostí, jelikož ona o něm všechno ví, a stejně ho chce. I přesto se ale komplikacím nevyhnou…
Filmů, sledujících vztah dvojice od začátku do konce je dost, Zakletý v čase ale nabízí opravdu originální překážky, kterým hrdinové musí čelit, jako třeba ženicha, který nedorazí na svou vlastní svatbu, jelikož se zrovna nachází v jiné časové rovině. Nebo situaci, kdy člověk na okamžik vidí sama sebe umírat – a nevypadá při tom zrovna staře.
Rovinu romantickou, vztahovou a vůbec mezilidskou film zpracovává výtečně. Je tu všechno – skvělí herci, mezi nimiž to jiskří, scény tak akorát kombinující romanci a melancholii, i problémy ústředního páru jsou vylíčeny dostatečně uvěřitelně.
Škoda je, že na všechny ostatní roviny příběhu se tvůrci tak nějak vykašlali. Tak například je tu otázka léčby – v průběhu filmu Henry pozná doktora, který je ochoten mu pomoci, dokonce se dozvídáme, že za výzkum tohoto 
genetického defektu dostal nějaký grant. Dokonce má i nápad na způsob léčby, takže to vypadá slibně, ale snaze o uzdravení pak ve filmu prostě přestane být věnována pozornost, aniž by se vysvětlilo proč. Také se nedočkáme žádného vysvětlení jak Henryho porucha funguje, čím je způsobena, jestli jí trpí i někdo jiný…filmoví diváci jsou schopni přijmout i vysvětlení, v němž figuruje radioaktivní pavouk, protože tím dostává fikční svět, který vidíme na plátně, hloubku a svůj smysl. A to zlepšuje divácký zážitek.
A pak je tu jeden logický laps ke konci filmu. Henry cestuje časem. Ocitne se neznámo kde, neznámo kdy (nevíme tedy, jaký vztah k jeho životu má ona doba a místo).Něco se přihodí a Henry mizí – ale my už víme, že se nevrátil zpět do své doby, nýbrž ještě hlouběji do minulosti, kde jeho zjevení způsobí řadu starostí. Jelikož předtím jsme viděli Henryho cestovat do určité doby, tam chvíli pobýt a pak se vrátit zpět do své doby (plus čas,kdy byl pryč, tj. když cestoval do minulosti, kde byl dejme tomu sedm minut, tak se vrátí do přítomnosti o sedm minut později, než zmizel), nabízí se spo
usta nepříjemných dotazů, v čele s tímto: ,,Jsem jediná,komu to vadí?“ A to všechno plyne z toho, že je Henryho anomálie nevysvětlena. Právě takové detaily brání člověku plně se vcítit do filmu, protože myslí na logickou souslednost.
Ale na veškerý sled příčin a následků je snadné zapomenout, když máte na plátně Erica Banu (zmínila jsem se, že Henry cestuje nahý?) a Rachel McAdams ve skvělé formě a příběh, který i přes veškeré formální nedostatky dokáže chytit za srdce. Zakletý v čase je velmi dobrý tip na rande, jelikož většině dam bude logika ukradená a pánové se v nejhorším budou moci bavit odhalováním chyb v souslednosti příběhu, popřípadě vymýšlet vlastní teorie vysvětlující celou anomálii.
75%
Režie: Robert Schwentke
Scénář: Bruce Joel Rubin podle románu Audrey Niffenegger
Hrají: Eric Bana (Henry), Rachel McAdams (Clare), Ron Livingston (Gomez), Jane McLean (Charisse), Brooklyn Prolux (malá Clare), Hailey McCann (Alba)
USA, 107 minut