Největším problémem filmu Vrah ve mně je neujasněnost žánru, který představuje. Chvíli je rádoby šokující historkou o muži, který týrá ženy, se kterými spí. A jim se to líbí. Pak přepne do noir detektivky, což ale působí těžko uvěřitelně ve srovnání s faktem, že se příběh odehrává v Texasu. Další polohou je psychologické drama o vrahovi, jenž lituje svých činů, ale okolnosti a snůška lží ho nutí v ohavném jednání pokračovat i nadále. Přitom ani jeden z uvedených žánrů, ve kterých by film měl správně zakotvit, není dotažen do konce. A to především zmíněný noir, jež je sice navozen pár dobrými záběry a atmosférou, jinak je ale naprosto nevyužitým a zbytečným prvkem.

Hlavní role připadla Caseymu Affleckovi (Hledám Amy, Gone Baby Gone), mladšímu bratru Bena Afflecka. Ten se snaží budit dojem maniakálního šílence, který se sice tváří, že by mouše neublížil, avšak ve skutečnosti mu temná mysl nebrání šáhnout po zbrani i proti nejbližším přátelům. Moc mu to nevychází, ve své roli je nedostatečně výrazný, toporný a nudný, čemuž pomáhá ještě jeho zastřený a jednolitý hlas. Coby hlavní herecký aktér je poražen nejen zkušenější Kate Hudson, ale dokonce i Jessicou Albou. Ta byla zřejmě obsazena pouze kvůli krásné postavě a obličeji, protože nepředvádí mnoho, ale i tak je její výkon lepší než v případě unaveného Caseyho. Jak Jessica, tak Kate nedostaly ve filmu dostatek prostoru a to je škoda.

Postavou Caseyho je šerif Lou. Není v rajónu sám, má pár přátelských kolegů, hezkou přítelkyni (Kate) a městečko, ve kterém žije, je plné spořádaných občanů. Proto nikoho nepotěší, když se jeho pověst začne špinit kvůli jisté prostitutce Amy (Jessica). A Lou dostane od svého nadřízeného úkol ji vyplatit a dostat pryč z města. Místo toho si z ní ale udělá svou milenku a starosti hodí za hlavu. V rámci bratrské msty pak zabije jejího přítele a vše nafinguje jako partnerskou rvačku (dost brutální a krvavou rvačku). V jeho plánu se ale začnou objevovat trhliny. Některé z nich dokáže obejít množstvím vychytralých lží, následně se ale dopouští dalších vražd z důvodu odstranění nepohodlných svědků a tak podobně… Námět je veskrze tuctový, přesto by se z něj dalo vytěžit dost, vzhledem k neobvyklému zpracování. To ovšem není tento případ.

Celý příběh by se dal shrnout do zhruba půlhodinové povídky (snímek je natočen podle románu Jima Thompsona), celý film ale neutáhne. Na to mu chybí patřičná hloubka. Herci se tak mohou snažit, jak chtějí, ale stejně je potopí scénář plný našroubovaných scén, líná kamera a zbytečně natahované jednotvárné obrazy. Režisér Michael Winterbottom (Jude, Tristram Shandy) tento film zkrátka nezvládl. Co se naopak povedlo, je zachycení retro atmosféry jak z hlediska kamery, tak z hlediska hudby, která filmu perfektně sedne.