CZ Premiéra: 26. 9.2013

CSFD IMDb  US Recenze

V jakési morem zmítané severské zemi (údajně fiktivní, ale klidně by to mohlo být středověké Norsko nebo Švédsko) je rodinka prchající v dostavníku přepadena skupinou zlodějských raubířů, které vede nekompromisní tyranská náčelnice, jediná žena v tlupě. Otec rodiny je zabit, spolu s ním i jeho žena a malý synek. Jen jejich zhruba čtrnáctiletá dcera (hlavní hrdinka) zůstane naživu coby rukojmí, lapkové s ní totiž mají jiné nečestné plány. V jejich táboře se seznámí s nevlastní dcerou náčelnice (asi desetiletou), která by nejraději od své macechy utekla. V noci využije příležitosti, osvobodí z pout zajatkyni a obě dívky pak utečou před pronásledovateli.

Norský dobrodružný thriller kopíruje klasické schéma hry na kočku a myš a obvyklá klišé žánru zvaného survival. Obě hrdinky se snaží co nejrychleji utéct, schovávají se různě po lese, občas se jim podaří zabít někoho z pronásledovatelů a dokonce najdou i dočasný úkryt v chalupě u starého lovce, který je naučí používat kopí na medvědy. Děj je velice předvídatelný a kromě uměleckých ambicí a scenérií ze skandinávské přírody nepřináší nic nového.

Docela povedený je casting hlavních hrdinek – obě hrají celkem pěkně a nejsou nesympatické ani otravné, takže se jim dá i fandit. Uvěřitelné je i jejich likvidování nepřátel – většinou jde totiž o šťastnou náhodu, že se jim podaří udeřit kamenem dostatečně silně, nebo nastavit kůl do správné výšky. K obvyklé přeměně z nevinné dívky v odhodlanou bojovnici dojde v případě hlavní hrdinky až k závěru, nicméně to působí trochu omšele a křečovitě (vzhledem k tomu, že v úvodu snímku ani nedokázala pořádně vystřelit z luku). Z přibližně půl tuctu záporáků je však výrazná bohužel jen jejich vůdkyně, zbytek zabijáků je nevýrazný a jednolitý.

I přes střídmou stopáž okolo hodiny a čtvrt má snímek spíš pomalejší tempo a honičky zabírají rozhodně menšinu děje. Kromě primární útěkové linie se totiž film zaměřuje i na psychologii záporačky (dopomáhá si tak sériemi flashbacků z její útrpné minulosti), v pokusech o ospravedlnění její krutosti však selhává. Kromě toho ale nic dalšího opravdu nenabízí. Divák si nepřijde ani na pořádnou porci násilí (v kontextu severské kinematografie je Útěk ještě střídmý), ani na dějové zvraty, ani na cokoli dalšího, kvůli čemu bych film doporučil. Když jsem si jeho plytký děj zpětně shrnul, uvědomil jsem si, že se toho v něm opravdu moc nestalo. Kdybych ho měl někomu vyprávět včetně podrobností, asi by mi to netrvalo déle než pár minut.

Útěk přitom není vyloženě špatný film. Ani hloupý. Režie je vlastně celkem zdařilá a z technického hlediska nelze např. kameramanovi nebo střihačovi formálně nic vytknout. Jen je to hrozně obvyklé, zapomenutelné, obsahově prázdné a zbytečné.