Začněme s tím, čím je tato bondovka jiná než ostatní. Numerologicky se totiž jedná o dvaadvacátý film o nezničitelném agentovi s libidem agresivnějším než smyslů zbavený Tomáš Řepka a mnoho fanoušků proto mnohé očekávalo. Ostatně jak už to vždycky bývá, v našem případě konkrétně u dvou dvojek. Druhou zajímavostí je, že Množství útěchy přímo navazuje na Casino Royale. Začínáme tedy tam, kde se minule skončilo. Do třetice, James Bond (Daniel Craig) se tentokrát se svou bond girl (Olga Kurylenko) nevyspí. Jak překvapivé. Trocha laciného sexu by měl mít přece každý americký film (to berte s nadsázkou). Ale aby si přišlo bondovo „mužo“ na své, na scénu během filmu přijde také britská úřednice s poetickým jménem Strawberry Fields (filmový benjamínek Gemma Arterton), se kterou Bond dožene zmeškané noci bez ženského dotyku a propocených prostěradel. Za čtvrté, nepronese své představovací klišé „Bond, James Bond“. A do pětice, nečekejte žádné protřepané a nemíchané Martini.

Úvodní automobilová honička není špatná, respektive špatně natočená, ale trochu méně uvěřitelná než ty, co jsme viděli kdekoliv jinde. Podobně i další akční scény, kdy Bond stíhá nepřítele po střechách španělského Toleda, se zmítají ve zmatené kameře a rychlém střihu, při kterém si divák nedokáže vychutnat tak jak by chtěl co je mu na obrazovce servírováno. Z mnoha zdrojů je QoS vyčítáno, že kopíruje Bournea. Nemohu posoudit, neviděl jsem. Jistý jsem si ovšem tím, že zmatený střih honiček po střeše není to, co dělá z akčního filmu akční film natolik vysoce hodnocený.

Stopa, které se James chytne, mu prozradí po výslechu pan White (Jesper Christensen). Ta ho zavede na Haiti, kde narazí na vůdce prapodivné organizace, která stojí za smrtí Bondovy ex-B-girl Vesper. Filmovým záporákem s nepopsatelně provokujícím úšklebkem se vybarví zhýralý obchodník Dominic Greene (Mathieu Amalric), který má v plánu podvodně získat jednu z největších zásob vod nacházejících se pod bolivijskou pouští. Tam se Bond nakonec vydá a zde se završí celé jeho snažení a utíkání před teroristy, americkou CIA i samotnou M. Pomáhá mu v tom již zmiňovaná Olga Kurylenko alias Camille, která také touží po odplatě, stejně jako náš hrdina. Závěrečná přestřelka odehrávající se v hotelu uprostřed nehostinné pustiny je asi to nejlepší z hlediska akce, napětí a dějového spádu, co nám QoS nabízí.

Množství útěchy je zajímavý/zvláštní film. Když skončí, můžete mít pocit, že jste viděli jen jakýsi předfilm. Může se vám zdát, že se vše dostatečně pořádně nerozjelo. Pravdou je, že akčních scén, kterými má každá bondovka překypovat, je zde o poznání méně a nepatří zrovna do nejvyšší škatulky. Například honička na člunech působí spíše směšně a člověk si říká, zda šel opravdu do správného kinosálu. Daniel Craig hraje obstojně, i když místy mi připadá jako Orlando Bloom, který mívá celý film jeden jediný výraz a toho se drží. Velké herecké pozitivum spatřuji v Mathieu Amalricovi, který, odvážím se rouhat – bondomaniaci, teď zavřete oči – přehrává i samotného Bonda. Jeho mimika, upřené pohledy a úšklebky jsou více než duší scén, ve kterých se ocitne. QoS je točená jiným stylem než jakákoliv jiná bondovka. Marc Forster ji pojal poněkud artověji, což má za následek možné zatracení ze stran milovníků předchozích bondovek (a vůbec Bonda obecně) a naopak získání zájmu ze stran intelektuálů, kteří tento styl spíše ocení.

Natěšení fanoušci čekali drsný, pomstou hnaný film protkaný jednou akční scénou za druhou. Kde však bylo ubráno akce, bylo přidáno psychologie postav. Těžko říct, jestli je to dobře nebo špatně. Můžete z filmu odcházet s pocitem, že se ho režisér snažil rozšířit o nové spektrum diváků, když ukázal, že Bond má i jiné city než jen „pomiluj se s každou dvounohou věcí se sexy účesem co na misi potkáš“. Věřím, že QoS vzbudí asi nejvíce rozporuplných pocitů ze všech bondovek.

Pro mě 65%.