CZ Premiéra: 11.7.2013

Opulentní blockbuster Pacific Rim – Útok na Zemi viděli dva naši redaktoři. Jak se jim monstrózní podívaná líbila?

Monstrózní zábava
Jan Varga

Z trhliny v Tichém oceánu začnou jednoho dne vylézat osmdesátimetrová mimozemská monstra zvaná kaiju, postupem času stále větší a stále častěji. Lidé pochopí, že se jim nelze bránit tradičními metodami a začnou stavět podobně velké roboty zvané jaegery, se kterými následně příšerám poměrně efektivně (a efektně) čelí. Po několika letech víceméně úspěšného boje je ale program jaegerů vládou odstaven a přejde se k jiným (méně účinným) metodám. Zbylé oddělení pak na vlastní pěst dál bojuje s asi čtyřmi jaegery a zabraňuje apokalypse.

Nový film Guillerma del Tora je v každém případě nejakčnější, nejhollywoodštější, s nejvíce počítačovými triky a s nejvyšším rozpočtem, ze všech, co kdy natočil. Téměř 150 milionů dolarů v tomto případě však padlo na úrodnou půdu a výsledkem je nadupaná popcornová podívaná, jak se na pořádný letní blockbuster sluší a patří.

Ze všeho nejvíc Pacific Rim připomíná kombinaci Transformers a Cloverfieldu, až na to, že obří roboty řídí dvojice pilotů, kteří jsou neurálně propojeni mezi sebou a robotem, kterého pak ovládají svými pohyby. Je celkem hezky vysvětleno, jak celý ten kolos funguje a působí to přesvědčivě a dostatečně smysluplně. Samozřejmě se nemůžete v průběhu filmu pozastavovat nad neustálým popíráním fyzikálních zákonů a logiky, nicméně je vidět, že si tvůrci a designéři na mnoha technických aspektech dali opravdu záležet.

Atmosféra filmu velmi připomíná naivitu sci-fi z osmdesátých a devadesátých let. Máte tu mírně trapnou vztahovou linii mezi hlavními hrdiny (bývalý elitní pilot Charlie Hunnam a ambiciózní začátečnice Rinko Kikuchi), duo pilotů z Ruska, komické postavičky dvou praštěných vědců, bizarního překupníka orgánů z kaiju na černém trhu, motivační proslovy generála a obrovskou jadernou bombu, do které jsou vkládány poslední naděje.

Nejvíc se mi líbilo úvodních deset minut – krátká dynamická expozice, kde je rychle vysvětleno to nejnutnější, je zábavně představeno, jak se vyvinul svět, na který útočí mimozemské obludy, první zápas s nimi přichází už po několika vteřinách… Se začátkem si tvůrci rozhodně hlavu nelámali a rovnou naskočili do jedoucího rychlíku, což je sympatické a nepříliš časté.

Monstrózní souboje samozřejmě nezabírají celou stopáž – jaegery jsou čtyři, monster postupně asi tak tucet a bitky zabírají sotva pětinu filmu. Jsou však vysoce efektní, majestátní a kupodivu i docela přehledné. Aktéři boje se nepohybují nijak rychle, tudíž máte čas si prohlížet, jaký motor se kde zažehává a která čepel kudy projíždí. Do toho hraje povedená hudba, vizuál je nablýskaný a od plátna je nemožné odtrhnout oči. Neakční dialogové pasáže fungují o něco hůř, nicméně fungují.

Pacific Rim je film, který si opravdu na nic nehraje, nic nereflektuje, nic divákovi nepodsouvá, a jehož jediným cílem je bavit. Což se daří a výsledek je skvostný. Jen ten vývoj vztahu mezi hlavními hrdiny mohl být vymyšlený o něco lépe, aby nepůsobil jako pouhá nutná výplň mezi dvěma akčními scénami.

Del Torova reklama na hračky
Stanislav Antoň

Po dlouhém čekání (a jednom zklamání, protože místo Pacific Rimu chtěl Del Toro natočit V horách šílenství, ale nedostal peníze) přináší slavný mexický režisér film, který nejen produkoval, ale také režíroval. A jakkoliv jsou jeho předchozí filmy považovány za kreativní a působivé, Pacific Rimu zůstala jen ta působivost.

Nechápejte mě špatně, líbil se mi víc než Muž z oceli a nemůžou za to lepší efekty, víc destrukce apod. Spíš naopak, může za to přespřílišná křečovitost Muže z oceli, s níž se snažil být osudovým filmem s přesahem, oproti nefalšované taškařici s obřími monstry a roboty.

Pacific Rim je nutné chválit, protože ví docela přesně, co je zač a nemá ambice na tom nic měnit. Při úvodní vysvětlující sekvenci jsem se nemohl zbavit dojmu, jak stylové by bylo, kdyby do ní použili záběry z Godzilly (1998) a řekli, že to byl první útok kaiju. Nic takového se pochopitelně nestalo, ale je to škoda. Ale podobně jako Godzilla dokáže pracovat s jistou vnitřní logikou příběhu a postav, což je obzvlášť v poslední době potěšující, protože se to objevuje čím dál méně. Samozřejmě, v reálném světě by nefungovala ani logika a už vůbec ne fyzika filmu (na spočítání nesmyslů vám nebude stačit jedna ruka). Ale v rámci svého světa funguje, snad s výjimkou poznámky „náš jaeger je analogový“.

Ovšem nemohu se zbavit pocitu, že Del Tora ničení světa nebaví a nezajímá. Podobně jako Zack Snyder má potíže s dialogovými scénami (protože ho prostě nebaví), tak Del Toro jako kdyby neměl to potěšení z ničení velkoměst, které má např. Roland Emmerich.

Natočil tak především reklamu na hračky, protože si nedovedu představit, že by za pár týdnů neokupovaly regály hračkářství krabice s jaegery a kaiju. Jen mu chybí nadšení, které ve svých „pitomostech“ projevuje třeba Emmerich koňskou dávkou více či méně povedených vtipů nebo Michael Bay v prvních Transformerech (jen prvních).

Herci výborní nebo neurážející (Idris Elba obzvlášť), efekty na vynikající úrovni (takový rozsah destrukce jen tak neuvidíte).

Ke 3D: je opět zbytečné, ale spíš mě překvapuje, že nevadí. Film je v podstatě celý tmavý a snad ve všech soubojích prší, takže tam není nic moc vidět, ale přesto mi ty scény nepřipadaly nepřehledné.

P.S. Je trestuhodné, že nikoho nenapadlo pojmenovat piloty jaegerů „jaegermeisteři“. To by byl product placement, který by se zapsal do dějin.