CZ Premiéra: 29.3.2012

Seriál televize Nova Okresní přebor zaznamenal takový úspěch, že na jeho základě vznikl celovečerní film. Však už také bylo na čase, vždyť se jednalo o nejlepší český seriál posledních let. Sympatické je, že zůstalo naprosto stejné herecké obsazení i tvůrčí tým v čele s režisérem Janem Prušinovským, takže stačilo navázat na zajeté koleje.

Film je prequel, takže se odehrává před událostmi seriálu. Novou tváří ve fotbalovém družstvu SJ Slavoj Houslice je Miroslav Krobot coby věčně nabručený a nevrlý trenér Pepa Hnátek, o němž se celou dobu v seriálu jen mluvilo. Nyní jsou s ním jeho hráči konfrontováni přímo. Krobot předvádí mimořádný výkon (adept na Českého lva) a mezi fotbalovou sebranku perfektně zapadne. Zatímco v seriálu byl děj jednotlivých dílů poháněn nejrůznějšími peripetiemi a problémy jeho hrdinů, zde se hlásí o slovo důraznější dějová linie, díky čemuž film nevypadá jako pouhá epizoda roztažená na hodinu a půl. A vše se točí právě kolem Pepy Hnátka.

Má totiž problémy se srdcem. Čeká na transplantaci, zatímco před týmem a před manželkou mlčí, ti se totiž nesmí vůbec nic dovědět. Manšaftu je trenérovo chování a občasné úniky z tréninků podezřelé, stejně tak i ženě (ta ho podezřívá z nevěry), a různé milné domněnky vytvářejí pak v souladu s trenérovou tvrdohlavostí (srdce slávisty prostě v hrudi mít nechce) komická nedorozumění. Vedlejší příběhovou linii tvoří parta kolotočářů, kteří se v Houslicích vyrojí na hřišti s úmysly uspořádat na trávníku matějskou pouť. Hnátek hrozí tyčí.

Asi není žádným překvapením, že Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka je komedie. A je to nejlepší česká komedie za hooodně dlouho. Mimořádného úspěchu je docíleno především díky skvělým režisérským a scénáristickým schopnostem Jana Prušinovského, který tímto shazuje Jiřího Vejdělka z pozice krále současné české komedie, a díky výtečným hereckým výkonům všech zúčastněných. Po dlouhé době tak máte šanci vidět inteligentní a plně funkční komedii, která opravdu je vtipná, kde dialogy dávají smysl, gagy mají pointu, chování postav je pochopitelné, a při jejímž sledování se ani na chviličku nebudete cítit trapně. Asi nejlépe dopadly hromadné scény z šatny či z hospody, kde se tým schází po trénincích. Evidentně se hojně improvizovalo, herci se překřikují hláškami a vůbec tyto okamžiky oplývají neuvěřitelným nábojem získaným z perfektních interakcí, řízných dialogů a pečlivě volených občasných vulgarismů.

Postavy se samozřejmě odvíjejí od jejich představitelů. Krobot exceluje a baví v každém záběru, i když málokdy ukáže něco víc než kamennou tvář. Minimalismus tohoto typu ale úplně dostačuje. Ještě mnohem více mě ale bavil do fotbalu zapálený Ondřej Vetchý, který co slovo, to hláška, co grimasa, to salva smíchu. Škoda, že ho ve filmu není víc. Ostatní hrají podobně dobře jako v seriálu a platí, že jaký názor jste si na ně vytvořili v televizi, stejný názor přetrvává i ve filmu. Vzhledem k počtu postav se dá směřovat jediná větší výtka, že mnozí nedostali tolik prostoru, kolik by si zasloužili. Naopak některé vedlejší linky jsou jen načrtnuté a v příběhu samotném pak už nikam nevedou.

Co se humoru týče, tam jde film ještě dál než seriál. Černého humoru přibylo (zejména ze strany postavy Vetchého, která se jako jediná chová o něco jinak, než jak si ji pamatujete). Naopak přibyly zcela seriózní pasáže, většinou na téma Hnátek a infarkt. Gagy slouží příběhu a celek šlape jako hodinky. Oceňuji i to, že se podařilo v rámci prequelu navázat na seriál, spoustu scén si proto užijete ještě podstatně víc, pokud jste ho viděli, protože vám pak dojdou různé drobné detaily. Mimo jiné je osvětleno, jak se Ludvík Hovorka dostal ke své závislosti na hracích automatech, nebo proč vlastně tým nemá žádné fotbalové trofeje (a že jich předtím měli).

Je super pocit napsat o české komedii, že nejen její technická stránka (nasvícení, kamera, střih…), ale i stránka obsahová je naprosto v pořádku. U tohohle se ze srdce zasmějete, i když třeba nemáte rádi fotbal, nebo i když jste neslyšeli o seriálu ani o televizním filmu Kožené slunce, který stál na počátku všeho. S nadějemi budu očekávat další tvorbu Jana Prušínského, neboť dokázal, že má nesporný talent (přitom jeho předchozí film František je děvkař nebyl nic moc). Od teď ale bude každý jeho další projekt příslibem něčeho, čemu se vyplatí věnovat pozornost.