CZ premiéra: 14. 10. 2010

Letošní rok je ve znamení návratů. Vrátili se borci z A-Teamu, vrátil se Stallone v nejočekávanějším akčním filmu a vrátil se i Tom Cruise jako akční hrdina. Nás ale zajímá návrat Roberta Rodrigueze, kdysi nadějného režiséra, v současnosti autora stupidních filmů pro děti.

Dobře, jsem k němu trochu nefér. Natočil i Planetu Teror, která vedle druhého snímku dua Grindhouse působila jako zjevení. V Grindhouse se také objevily fiktivní trailery, z nichž ten, který odkazoval na film Machete, již není fiktivním, ale stal se veskrze reálným.

Machete je bývalý elitní agent mexické policie, který utekl do USA poté, co mu mafie zabila ženu. Posledních několik let se skrývá a vyžívá z příležitostných prací (snad i jako zahradník…), dokud mu nenabídnou práci. Zabít amerického senátorského kandidáta a nepřítele všech mexických přistěhovalců. Jak už správně tušíte, je to bouda a mrtvol bude rychle přibývat.

Ve filmu se objeví i sestřičky... Ale bohužel ne takhle.

Hlavní roli dostal patron veškerého hollywoodského křoví, Danny Trejo. Snad i za odměnu, protože hrál snad ve všech Rodriguezových filmech. A tady se objevuje první problém. Danny Trejo není dobrý herec. Na to, aby utáhl celý film, jednoduše nemá a scénář mu nedává ani dostatek hlášek, kterými by mohl svou topornost zakrýt.

Ve vedlejších rolích Michelle Rodriguez (protivná a špatná jako v každém svém filmu, její opakované obsazování je pro mě nepochopitelnější než matematika pro studenty matfyzu), Jessica Alba (o hodně lepší, i když s hraním a přesvědčivostí to nepřehání a prostě tam je a snaží se být sexy – což na druhou stranu zapadá do celkového vyznění filmu) a Lindsay Lohan (Rodriguez si asi myslí, že obléknout feťačku jako jeptišku je dobrý vtip).

Celou dobu jsem litoval dvou lidí. Oba své role zvládli s přehledem a jejich rozkošné, byť umírněné, přehrávání, v němž se co nejvíc snažili přiblížit povaze filmu, rozjasňovalo většinu scén, v nichž se objevili. Hovořím o Robertu De Nirovi, jehož kariéra poslední dobou skomírá (a Machete ji nezachrání) a Jeffu Faheyovi, akčním hrdinovi minulosti. Totéž ovšem nemohu říct o Stevenu Seagalovi, který rozhodně nepůsobí jako člověk schopný rychlejších pohybů.

Akční scény, což by měl být základ podobného filmu, působí chaoticky a nepřehledně. Obzvlášť ta poslední, kdy na scénu postupně doráží všechny kladné a záporné postavy, nutí diváka k pozornosti a brání mu si ji užít. Navíc vypadají, jako když je Rodriguez natočil u sebe na dvorku nebo u studia v zavírací den.

Zatímco ve starším filmu Black Dynamite trousí hlavní hrdina ujeté hlášky neustále a má charisma, Danny Trejo netrousí téměř nic a charisma nemá. Hrát neumí. Dokonce i brakovost, hlavní devíza filmu, působí křečovitě a postrádá lehkost, s jakou brakové filmy vznikají. Ty totiž většinou nevznikají s tím, že si autoři řeknou: „Pojďme natočit brak.“

Právě křečovitost prostupuje jako červená nit celým filmem. Křečovitý je jak Danny Trejo, úporně se snažící hrát, přičemž mu musí být jasné, že ostatní jej hravě překonají, tak sám režisér. Ten se dokonce pustí do jakési agitky za podporu mexického přistěhovalectví ve stylu „Jak si ti Američané dovolují bránit Mexičanům v přístupu do USA? – Vždyť Mexičané se jenom chtějí dostat za lepším životem.“… Nechám toho, než začnu Machete rozebírat po politické rovině a přistoupím k hodnocení.