CZ Premiéra: 13.6.2013

Francouzská komedie vypráví o dvou pasáčcích koz z fiktivní východní země Tabulistánu, kteří jsou vybráni jako ideální adepti na sebevražednou misi, kterou je nutné provést v rámci PR své země, protože o Tabulistánu nikdo neslyšel a je potřeba na sebe upozornit. Jelikož je za vhodný cíl vytipována Eiffelova věž, jsou oba hlavní hrdinové vysláni do Paříže. Nic ale nejde podle plánu – a výstřední veselohra může začít.

Na jednu stranu je Francie v tomto filmu předváděna jako krásná země plná dobrého jídla a kulturních památek. Na tu druhou jsou v ní ale zesměšňovány francouzské aerolinky (letadlo musí místo v Paříži přistát na Korsice a cestující mají smůlu), francouzští taxikáři (nerudní otrapové nebo zlodějíčci), francouzští policisté (koktající homosexuálové a fetišisti), francouzští venkované (není jim rozumět) a francouzské zdravotnictví (jednomu z hrdinů je místo narovnání zlomeného nosu vyoperována ledvina). Vyplývají z toho dvě možnosti – buď Francouzi urážejí sami sebe, nebo je chyba v českém dabingu.

Ano, tento film je česky dabovaný, přestože jeho námět rozhodně není určen dětem. Navíc se v něm mluví sprostě, je v něm několik sexuálních narážek a záběry z nudapláže, kde jsou důchodci s odhalenými rozkroky a důchodkyně s povadlými prsy zabíranými z detailu. Kvalita dabingu je přinejmenším sporná, kvalita překladu je katastrofální. Film totiž není skoro vůbec vtipný (věřím tomu, že ve francouzštině by to alespoň trochu vtipné bylo) a mnohé vtipy jsou zabité už tím, že český dabing komolí jejich pointy, pro nefrancouze už tak poměrně těžko pochopitelné. Bez potřebných popkulturních referencí a demografických znalostí tak zůstávají trošku vtipné jen fyzické gagy, kdy někdo hlasitě křičí nebo někdo někoho fackuje. Případně to, že je někdo nekulturní barbar a jí hlemýždě i s ulitou.

Začátek je přitom poměrně ucházející (trochu připomíná Borata), scén z chudé vesničky uprostřed pouště je však v průběhu snímku minimum. V posledních dvaceti minutách (když se konečně dostaneme do Paříže) se zjeví postavička tamního experta na zbraně a výbušniny – pošahaný magor bydlící u maminky, schovávající arzenál pod postelí, testující exploze na svých křečcích na balkóně. Čili ideální komediální postava, navíc je opravdu vtipný. Bohužel je ve filmu asi jen dvě minuty, což je dost málo. A v neposlední řadě se k oběma hrdinům přidá sexy reportérka, která se jim mermomocí snaží pomoct dostat se do hlavního města, aby tím demonstrovala, že Francie dbá o lidská práva (což z filmu samotného rozhodně nevyplývá).

Hurá na Francii je špatná komedie, nevtipná a nepodařená. Vtipy většinou nefungují a dabing jim rozhodně nepřidává. Děj je dadaistický a kompletně se hroutí ve svém wtf závěru, kdy se tvůrci snaží z diváků vydolovat i nějaké seriózní emoce (pokud se mi to nezdálo), ale dělají to neomaleně a kostrbatě.