CZ premiéra: 31. 3. 2011

Zkuste si představit, že jedete po noční silnici a najednou srazíte cosi roztomilého a ušatého. Zastavíte, vystoupíte z auta a jdete omrknout, zda zbylo nějaké to maso ke smetaně, a překvapeně zjistíte, že zajíc nejen přežil, ale má na sobě košili a mluví. Fred (Mardsen) zažil přesně tohle a příliš radosti mu to (alespoň zpočátku) nepřineslo. Onen ušák je totiž nejen dědic funkce Velikonočního zajíčka, ale také egoista prvního řádu, který myslí jen  na sebe a svůj cíl stát se rockovým bubeníkem…

Dětem určený snímek, kombinující hraný film a animaci, stojí právě na více méně nedobrovolném soužití dvou charakterově podobných hrdinů. Jak Fred, tak Zajda (toť zajícovo jméno v českém dabingu), myslí v první řadě na sebe a na naplnění svých snů. Nutno dodat, že v tomto ohledu drtivě vyhrává ušák, který s nevinnou tváří likviduje všechno kolem sebe, ať už se jedná o dům, svěřený Fredovi na hlídání, nebo o pracovní pohovor. Nicméně, jak asi tušíte, zvláštní vztah obou dočasných sousedů postupně prodělá proměnu, oba se poučí ze svých chyb, udělají radost rodičům a jako bonus zachrání Velikonoční ostrov před vzpourou kuřat.

Považuji ale za zcela zbytečné tento klišovitý a předvídatelný scénář snímku jakkoliv vyčítat. Filmy pro děti zkrátka nějaké to ponaučení potřebují a patří to mezi jedno z jejich hlavních specifik. Dalším podobným znakem, typickým pro většinou produkce směřované dětským směrem, jsou ztřeštěné situace a infantilní humor. Prvního se divákovi v tomto případě dostává dost a dost, ohledně druhého bodu může film relativně překvapit. Naprostá většina hlášek a zábavných sekvencí sice oplývá bezprostředním, naivním pojetím, ale celkově jde o poměrně snesitelnou záležitost.

Snesitelná v tomto případě znamená, že rodič vydrží až do konce, aniž by usnul a snad se i občas pousměje. Dvě hlášky dokonce považuji za velmi dobré, netřeba ale dodávat, že ani jednu z nich dítě nepochopí, což mu ale stejně nejspíš vadit nebude. Snesitelným dojmem působí i celkové zpracování, kombinující hraný film s animovanými prvky. Stylizovaní zajíci vypadají dostatečně roztomile, slušně vypadají i interiéry továrny na čokoládu (vidět jí Willy Wonka, nejspíš se pustí do vymýšlení způsobu, jak tuto silnou konkurenci sabotovat), kde se část děje odehrává. Jde o prostředí velmi rozmanité a barevné, což je z hlediska dětského filmu jednoznačně plus.

Co se živých herců týče, Mardsen má sice hlavní roli, ale slouží výhradně jako hromosvod a oběť zajícových nápadů a pokusů prorazit v hudebním světě. Po celou dobu si vystačí s tím, aby se zoufale ohlížel, co Zajda zase provedl nebo se chystá provést, nic víc po něm role ostatně nežádala. Velmi mile pak překvapil David Hasselhoff, který zřejmě na stará kolena pochopil, že pokud chce ještě u někoho zabodovat, musí si začít dělat legraci sám ze sebe. To se mu daří na výbornou, svou roli si evidentně užívá a dvě pasáže, v nichž se objevuje, patří k tomu nejlepšímu, co film nabízí. Pro pořádek a informovanost zarytých fanoušků seriálu Big Bang Theory se zmíním také o přítomnosti blond krásky Kaley Cuoco. Ta, podobně jako Mardsen, nemá příliš co hrát, ale do role „inteligentnější a úspěšnější“ sestry méně schopného bratra-flákače se typově hodí skvěle, a mimoto se na ní opravdu hezky dívá.

V případě Hop jde z pohledu dospělého diváka o snesitelný snímek, který představuje pouhou kapku v oceánu dalších, stejně průměrných dětských filmů. Cílovou kategorii však zřejmě zaujme, což mohu posoudit na základě pozorování několika dětí, které si našly cestu na projekci tohoto filmu. Podle jejich ječení, dupání a dalšího, do kina zcela nevhodného chuligánství soudím, že je příběh Velikonočního zajíčka zaujal a zřejmě si ho budou i chvíli pamatovat. I ta poslední vzpomínka na ušáka, sedícího za bicími, však zřejmě zmizí spolu s dalším dětským filmem.