Muž z oceli je jedním z mnoha důkazů, že komiksovým filmům se v této době daří. Vždycky se ale převod superhrdiny do filmu nepovede. V tomto výběru uvádíme několik odstrašujících příkladů, jak točit superhrdinský film.
Batman & Robin (r. Joel Schumacher, 1997)
Kvalita batmanovské série šla poté, co režisérské otěže přebral po Timu Burtonovi Joel Schumacher, znatelně dolů. Jestliže třetí díl (Batman Navždy) nedosahoval úrovně dvou předchozích filmů, ve čtyřce sestup dále pokračoval. Titulní dvojice hrdinů se střetávají se superzločinci Poison Ivy a Mr. Freezem. Výsledek? Podivný barevný kýč, který až do nástupu Nolanovy série pohřbil Netopýřího muže pro hraný film.
Superman 4 (Superman IV: The Quest for Peace, r. Sidney J. Furie, 1987)
Batman nebyl jediný superhrdina, jehož kariéra šla definitivně do kopru čtvrtým dílem. V tomto obskurním pokračování Supermanových dobrodružství uloupí Lex Luthor hrdinovu kadeř vlasů a naklonuje z ní blesky metajícího metalistu. Ten má navíc i ostré nehty, kterými muže z oceli umí ošklivě poškrábat. Ještě že má Superman pár nových schopností, ke kterým patří i oprava Velké čínské zdi pouhým pohledem.
Elektra (r. Rob Bowman, 2005)
Komerční úspěch snímku Daredevil inicioval vznik tohoto spin-offu. V roli sexy hrdinky se opět vrací Jennifer Garner. Ta zůstává i nepopiratelným světlým bodem filmu, protože se na ni zkrátka dobře dívá. Ať už má na sobě červenou, bílou nebo černou. Ten zbytek je bohužel už o něco horší. Ono to totiž jako celek moc nedává smysl, děje se tam hodně divných věcí, které provádějí ještě mnohem divnější postavy.
Supertajná zbraň (Steel, r. Kenneth Johnson, 1997)
Odpověď DC Comics na marveláckého Iron Mana vyústila v téměř nekoukatelný blábol, v němž bývalý vojenský zbrojní specialista Shaquille O’Neill obleče high-tech brnění, popadne obří kladivo a vydá se do ulic potírat zločin. Okradeným občanům vrací jejich majetek s omluvou jménem města, zločince omračuje sonickými vlnami a odzbrojuje je obřím magnetem. Větší záhadou než to, že dvoumetrového Shaqua v otřesné masce nikdo nepozná, je fakt, že někdo byl ochotný dát na vznik této nepochopitelné slátaniny peníze.
Ghost Rider (r. Mark Steven Johnson, 2007)
Povoláním kaskadér, ve volném čase bojovník se zlem a se zlými démony, který kdysi uzavřel smlouvu s ďáblem a teď za to musí pykat. Komiksová adaptace se dočkala značně štědrého rozpočtu, a přitom připomíná hloupá akční videobéčka z osmdesátých let. Vzácně se v ní sešli srandovně přehrávající Nicolas Cage v hlavní roli, špatné triky (viz. Ghost Riderova lebka) a ne moc dobrý režisér, který si nedokázal pořádně poradit ani s Daredevilem, tak to zkusil zde, a nudný a dementní scénář (od stejného člověka). Pekelný hrdina s hořící motorkou a cool koženou bundou se ale přes všechna očekávání vrátil – v ještě debilnějším pokračování, kde opět exceluje v téže roli Nicolas Cage, ovšem už pod taktovkou jiného neumětela.
Captain America (r. Alber Pyun, 1990)
Hrdinu amerického až po vlastní slipy má český divák spojeného s verzí z roku 2011. Jenže tenhle nepřekonatelný bojovník se štítem se k nám dostal (alespoň tedy na videu s pochybným dabingem) mnohem dříve. No, stálo to za to. Americko-jugoslávská (pro ty mladší – Jugoslávie byl stát na Balkáně, dnes je tam místo něj sedm jiných) produkce nabízí lacinou výpravu, špatné akční scény a otřesný Kapitánům kostým. Vidět ve střízlivém stavu platí za frajeřinu.
Superdívka (Supergirl, r. Jeannot Szwarc, 1984)
Supermanova sestřenice Kara se vydává hledat na Zemi zdroj energie, bez něho její společenství nemůže přežít, a jehož ztrátu neuvěřitelně hloupým způsobem zavinila. Na Zemi poznává lásku, přátelství, bojuje s čarodějnicemi, pobudy, oživlými bagry a kolotoči, školním řádem, debilními dialogy, mizerným scénářem, neviditelnými monstry…ano, tohle totiž děláme, když nemáme peníze na pořádné monstrum – učiníme ho neviditelným. Není divu, že Peter O’Toole ve filmu tolik chlastá.