Roger Cobb se právě nastěhoval do domu po své nedávno zesnulé tetě. Zde, v izolaci rušené jen vlezlým sousedem, hodlá napsat svůj další román a přijít na jiné myšlenky. Ono mít za sebou rozvod, pohřešovat syna a dávat autogramy divným existencím jednoho opravdu vyčerpá. Záhy se však ukáže, že s tímhle domem není všechno v pořádku.

První film z celkově čtyřdílné série režíroval Steve Miner. Tedy člověk, který dosáhl v oblasti béčkového hororu solidních úspěchů. Ještě před Domem natočil dva díly Pátku třináctého (dvojku a trojku), později ho čekal třeba Halloween H20 nebo Jezero. Béčkové horory tomuhle pánovi zkrátka jdou a výjimkou není ani tenhle případ.

Snímek spadá do kategorie hororové komedie, přičemž nezapře určitou inspiraci slavným Raimiho filmem Evil Dead. Hlavní hrdina tu opět bojuje s nadpřirozenými monstry a démony, které se mu však daří likvidovat pragmatickým přístupem a zásadou mít brokovnici vždycky nabitou a neustále u ruky. Zkrátka a dobře, pokud něco vezmete po hlavě lopatou nebo tomu vrazíte pár broků do kožichu, máte dobrou šanci to porazit.

Dům jde také potěšitelně rychle rovnou na věc a zbytečně se nezdržuje. Jakmile se Roger nastěhuje, okamžitě má co do činění s divnými jevy, pochybnými bytostmi a dalším zlořádem z jiných světů. Tempo filmu se tak drží na dobré úrovni, čemuž napomáhá i samotná frekvence střetů s temnými silami. Navíc se mezi těmito scénami nacházejí i další věci, které udržují zábavu a tedy divákovu pozornost.

V první řadě se jedná o vlezlého souseda, který vyvádí Rogera z míry víc, než démon okupující skříň nebo oživlá rybí trofej na stěně. Za druhé se jedná o flashbacky, v nichž divák sleduje Rogerovo nasazení za války ve Vietnamu, zabalené do zpracování ve stylu céčkových akčních filmů.

Film nabízí i vzhledem k žánru pěkně zvolené triky. Jejich technologická úroveň sice nedosahuje k tehdejšímu maximu, nicméně do tohoto typu filmu se hodí perfektně. Na některých místech opět připomenou již zmíněný Evil Dead a pomáhají budovat zde velmi zdařilou, béčkovou atmosféru. Divák se tak při sledování jen těžko ubrání myšlence, že „tak jako v osmdesátkách už to dneska nikdo neudělá.“

Avšak nejsilnější zbraní, kterou film skrývá v rukávu, je osoba hlavního hrdiny. Tedy především jeho celkový přístup ke všem problémům, jimž dům oplývá. Zjevně se drží zásady o zachování klidu ve všech situacích. Jinými slovy, pokud ho něco vyvede z míry, pak to nebude démon jako takový, ale rána, kterou od něj chytne.

V prostorách domu se dějí skutečně zvláštní věci a faktor jejich šílenosti samozřejmě patřičně vzrůstá s přibývajícími minutami. Roger to ale příliš neřeší. Za celou dobu si ani jednou nepoloží otázku, jak je něco takového možné. Namísto toho jedná. Vypadá u toho jako cvok, ale jde mu to docela dobře. I v tomhle ohledu se nabízí paralela k Raimiho filmu, kde nepřekonatelný bijec Ash postupoval prakticky stejně.

Pokud patříte k vyznavačům komediálních hororů a těch osmdesátkových zvlášť, pak pro vás Dům představuje velmi dobrou volbu pro některý večer. Ano, je to neskutečně blbé a taky šílené. Jinými slovy přesně ten druh filmu, který si můžete skvěle užít v kruhu svých kamarádů, s láhví nějaké ohnivé vody po ruce.