Během malmédského masakru, kdy němečtí vojáci postříleli několik desítek zajatců, získaných v úvodní fázi bitvy v Ardenách, se čtveřici Američanů podaří utéct. Ozbrojeni jednou ukořistěnou puškou s několika náboji mají v plánu najít si ukryt a následně v něm počkat, dokud nezačne spojenecká protiofenziva. Plán však vezme za své ve chvíli, kdy narazí na sestřeleného britského pilota. Ten má u sebe důležité údaje o směru německého útoku, které musí neprodleně donést za velitelství.

Čtveřice ho proto doprovází směrem k vlastním jednotkám. Cesta vede obtížným terénem přes zasněžené lesy, kde navíc stále hrozí riziko setkání s nepřátelskými hlídkami. Kromě toho je jeden z vojáků (Allred) na hranici psychického zhroucení. Nevyspalý a vidinami trpící muž představuje nejlepšího střelce ve skupině, na druhé straně se ale může kdykoliv stát nebezpečím pro svou společnost. Celkovou situaci také vyostřuje Angličan, nešetřící ironickými poznámkami na své nové spolubojovníky. S notnou dávkou štěstí se jim podaří najít úkryt u belgické ženy, žijící osamoceně s malou dcerou. Zde také proběhne střet s německými vojáky, který pro Američany znamená kořist v podobě zbraní a munice. Při závěrečné fázi pochodu narazí na velkou skupinu nepřátel. Rozhodnou se na ně zaútočit, ale jsou předčasně odhaleni a dojde ke střetu. V jeho průběhu dva ze skupiny zemřou, tři včetně zraněného pilota se nakonec zmocní džípu ukořistěného Němci a uniforem. Takto vystrojeni se chtějí pokusit projet přímo přes pozice německých vojáků. Podaří se jim linii překonat a s Němci v patách se blíží k nejbližší americké jednotce. Kousek od ní dostane jejich vozidlo zásah, načež propukne boj mezi pronásledovateli a americkými vojáky. Zemře další z členů skupiny, oba zbývající se však úspěšně dostanou ke svým, čímž je zajištěno předání získaných informací spojeneckému velení.

Snímek, nápadně ukazující na cestu, po níž se žánr ve Spojených státech po roce 2000 vydal a doposud se na ní ve velké většině případů drží. Mimo jiné to znamená nízký rozpočet a neznámá jména na postu režiséra i v hereckém obsazení. Naštěstí se ale pohybuje minimálně o dvě třídy výše, než příšernosti jako Everyman´s War nebo Pathfinders. Rozhodně se mu nedá upřít určitá atmosféra, přítomná především v první třetině. Stará se o ní zejména značně depresivní prostředí zasněženého lesa. Výsledek navíc umocňuji vidiny, provázející jednoho z hlavních hrdinů. Značně kontrastním dojmem k tomu následně působí závěr. Tady se tvůrci poněkud odchýlili od své snahy podávat vše realisticky a docela odvážně se vrhli do akce se spoustou střelby a mrtvých Němců. K jejich cti budiž přičteno to, že ačkoliv tyto pasáže tak nějak neodpovídají celkovému ladění snímku, dívá se na ně dobře. Svou roli tu bezesporu hraje i jejich přehlednost. Na druhou stranu, ne o všech aspektech filmu se dá mluvit v kladném slova smyslu. Vyloženě nepovedené jsou například dialogy, které mezi sebou vojáci vedou ve chvílích, kdy odpočívají na své cestě. Většina jich je naprosto nezáživná a má neblahý vliv jak na již popsanou atmosféru, tak na celkové tempo děje. Další výtka potom směřuje k až nadbytečnému užívání zbytečných klišé. Zdravotníka, který si v průběhu děje uvědomí, že všichni Němci nejsou špatní a na základě toho se v závěru stane lepším člověkem (a nezůstane u kradení hodinek jako předtím) asi nemá valnou cenu komentovat. Navzdory tomu film jako takový nijak neurazí a obsahuje několik zdařilých momentů. V konečném součtu tak film Přežili jsme Ardeny nabízí snesitelnou podívanou na jedno zhlédnutí.