Blue Max je přezdívkou nejvyššího německého vyznamenání, Pour le Mérite, snu mnoha vojáků od různých druhů zbraní. Pokud chce toto ocenění získat stíhací pilot, musí sestřelit alespoň dvacet nepřátelských letadel. Hlavní hrdina snímku, poručík Stachel (Peppard) opouští s touto myšlenkou řady pěchoty a stává se důstojníkem a příslušníkem stíhací letky. Hned na začátku se musí vyrovnat s přehlížením ze strany spolubojovníků, z nichž mnoho má šlechtický původ a z prostých poměrů příchozího Stachela nepovažují za sobě rovného.

Během první mise docílí prvního sestřelu, když pošle k zemi britské letadlo. Úspěch mu však není přiznán, neb nemá žádné svědky a jeho snaha najít vrak zničeného nepřátelského stroje se setká s kritikou. Při jiné příležitosti zaútočí na další letoun, podaří se mu ho poškodit a následně ho chce donutit k přistání na německé základně. Střelec v letadle má v úmyslu zahájit palbu, za což ho Stachel sestřelí. Při pohledu ze země vše vypadá jako zcela zbytečná vražda ve snaze získat vzdušné vítězství a celý incident se dostává ke generálovi von Klugermann (Mason). Ten ve Stachelovi vidí velmi užitečný potenciál – Německo potřebuje válečné hrdiny a pilot z lidových vrstev představuje víc než dobrý materiál. Stachel se tak nadále soustředí na zisk vyznamenání, zároveň navazuje poměr s generálovou dcerou. Během velkých bitev na jaře 1918 se mu podaří dosáhnout oněch oficiálně uznaných dvacet sestřelů, jeho úspěchy však mají také svou odvrácenou stranu. Jednak se stává zcela lhostejným k těžkým ztrátám v řadách jednotky a nakonec, aby dosáhl svého cíle, si bez skrupulí připíše dva sestřely svého padlého kolegy. Ač tedy ve skutečnosti podmínky pro zisk vyznamenání nesplnil, formálně získal dostatečné skóre pro jeho zisk. Při okázalém obřadu je Stachel, nyní všeobecně oslavovaný hrdina, slavnostně dekorován. Ke generálovi se však dostanou informace, jakým způsobem si pilot k tomuto úspěchu pomohl. V současné situaci však není možné Němcům jejich oblíbence vzít. Situace se nakonec vyřeší – Stachel dostane za úkol předvést nový typ stíhačky, jejíž konstrukce však není podle původních zpráv bezpečná. Během předváděcího letu dojde k havárii a Stachel umírá.

            Snímek patřící k tomu nejlepšímu, co bylo o leteckých soubojích z období I. světové války natočeno. Můžeme sice namítnout, že konkurence není příliš početná, což ale nikterak nesnižuje kvalitu tohoto filmu. Divák tu postupně sleduje přerod původně poněkud naivního hrdiny s mlhavými představami o rytířsky vedených vzdušných bojích až po člověka, jehož jedinou posedlostí se stává zisk vyznamenání. A naprosto přitom neřeší, jaká cesta k tomuto cíli vede. Jestliže na počátku se Stachel jeví jako vyloženě sympatická postava, čelící ze strany svých aristokratických kolegů posměchu a přehlížení, v dalším vývoji příběhu už to natolik jednoznačné není. Na druhou stranu se ovšem lze na hlavního hrdinu dívat jako na člověka, který se stal obětí a k jehož proměně došlo až pod tlakem okolí. Nepřehlédnutelnou součástí snímku pak jsou vlastní pasáže s leteckými souboji. Těch tu najdeme poměrně dost a vyznačují se velmi dobrou technickou úrovni zpracování. Nevyhneme se sice zadní projekci, ale je naprosto irelevantní kritizovat tuto techniku u snímku z 60tých let. V každém případě potěší množství letadel, do bitev zapojených. Ve filmu se objevují jak poválečné typy, jak i nově postavené repliky a dojde dokonce i na ikonu vzdušných bojů tohoto období, červený trojplošník barona von Richtohoffen. Celkovým výsledkem se stává podařený snímek, jehož jediným drobným nedostatkem je až zbytečně dlouhá stopáž. Ani to však nepředstavuje důvod, proč tento film nedoporučit ke zhlédnutí. V rámci své kategorie překonává prakticky vše, snad až na o něco temnější a pochmurnější, ale méně velkolepé Stihači, na start!

Onen prototyp stíhacího letadla, který se Stachelovi stane osudným, je ve skutečnosti francouzský Morana Saulnier MS.230, velmi úspěšný a dobré parametry vykazující typ vyráběný od roku 1929.