Veterán z korejské i vietnamské války seržant Highway trpí takřka chorobnou neúctou k autoritám. Po jednom stání u soudu (týkalo se mimo jiné pomočení policejního vozu) je převelen k průzkumnému družstvu jako velitel výcviku. Z jeho podřízených se ovšem vyklube banda arogantních frajírků, kteří prakticky nevědí, z jaké strany pušky vlastně létají kulky. Po počátečních ostrých konfliktech si však seržant získává autoritu a stmeluje svou jednotku proti nepříteli v podobě bývalého skladovacího důstojníka, který nyní zastává úlohu velitele celé základny. Průzkumné družstvo mu slouží především jako učební pomůcka pro vlastní jednotku, budovanou ve stylu nejmodernější taktiky, předem přesně daných pravidel a manévrů, v nichž není místo pro jakoukoliv improvizaci. Highway ovšem nemá zájem se tomuto systému podřídit, výcvik provádí po svém (například vede útok z jiného místa, než dostal za úkol) a pro svého nadřízeného má výhradně nadávky a slova pohrdání. Za této situace přichází americká invaze na Grenadu, které se oba znepřátelení vojáci účastní. Zde slaví seržant jednoznačný úspěch, když jeho družstvo zvítězí nad kubánskými ozbrojenci, zatímco konkurenta čeká nelichotivá řeč z úst jednoho z generálů a následné doporučení pro návrat do skladu.

Největším lákadlem tohoto snímku (kromě neokoukaného válečného konfliktu) je jednoznačně režisér a představitel hlavní role v jedné osobě. A jak už to u Clinta Eastwooda chodí, ani tentokrát nodejde divák zklamán. Role uřvaného seržanta, který nejde pro nadávku daleko a při výcviku střílí svým podřízeným pod nohy ostrou munici, Eastwoodovi nádherně sedla a člověk si při sledování zkrátka nemůže neoblíbit. Navíc mu od začátku do konce věříte, že je tak drsný jak tvrdí. Velká část děje se týká výcviku, který je předkládán v místy čistě komediální podobě. Původní konflikt mezi novým velitelem a jeho neschopným mužstvem, a následný spor s velitelem základny vytváří ideální prostředí pro celou řadů různých naschválů a hlášek, díky kterým má snímek výborný spád a tempo. Dobře dopadla i následná invaze na Granadu, skládající se z několika střetů s kubánskými jednotkami. Není natočena tak, aby působila co nejreálněji a nedrží se věrně historie, nicméně se velmi dobře sleduje, zvlášť, když Eastwood ani tady nešetří cynickými poznámkami a sarkasmem. Prakticky po všech stránkách povedený film, který pro Clintovy fanoušky představuje jasnou volbu, pro všechny ostatní dobrou možnost, jak příjemně strávit něco přes dvě hodiny času.

Na závěr se opět podíváme na ve filmu použitou bojovou techniku. Kubánští vojáci používají obrněný transportér, který má zjevně imitovat sovětské BRDM-2. Pro potřeby natáčení vzniklo toto vozidlo přestavbou amerického Cadillac-Gage Commando.

Vzhledem k nepřestávající vlně veder se příště vyrazíme ochladit pod mořskou hladinu, do útrob americké ponorky. Ve filmu „Pluj tiše, pluj hluboko“ se na kapitánský můstek nepostaví nikdo menší než Clark Gable.